Celý svět, propojený sdělovacími prostředky, asi sleduje vyprošťování třiatřiceti chilských horníků již více než tři týdny zavalených v dole na měděnou rudu v Santiago de Chile. Jejich cesta ze sedmisetmetrové hlubiny na světlo světa bude nejen zdlouhavá, ale také namáhavá.

Až se k nim razicí vrták průměru šedesát centimetrů bude někdy za dva měsíce blížit, budou prý muset odklidit tři až čtyři tisíce tun kamení, které spadne do dolu při hloubení únikové šachty. Mně se to množství kamene zdá nezdolatelné — jak to odklidí? V podstatě holýma rukama, protože k dispozici nemohou mít více než lopaty a krumpáče.

A v jakém budou stavu duševním a fyzickém, aby mohli čelit takovému závalu? Doufám jenom, že jde o chybu, protože vzato selským rozumem: i kdyby vrták nic nevyvrtal na povrch a všechno tlačil do dolu, pak jeden běžný metr horniny o průměru šedesát centimetrů nemůže mít průměrnou hmotnost větší než dvě tuny. Tedy vynásobí-li člověk sedm set metrů dvěma tunami, vyjde mu čtrnáct set tun.

I to by ale bylo strašlivé. Opravdu se upokojuji nadějí, že jde o chybu ve výpočtu, jinak by byl s horníky prostě amen. V jejich moci je, podle mého, zdolat tak třicet až čtyřicet tun, tedy stokrát méně, než uvádějí sdělovací prostředky.