Z právních dokladů, které Praha má, je podle kunsthistoričky Jany Orlíkové jasné, že obrazy patří Praze, a Krumlov by to měl respektovat. Podle Orlíkové měl Moravský Krumlov epopej vždy pouze půjčenou, zápůjční smlouva se pravidelně obnovovala. Letos v létě ji Praha už neprodloužila. „Nikdy to Krumlovu nemělo zůstat. Právně vzato do toho nemá vůbec co mluvit. Může jen počkat, až si Praha obrazy odveze, a nechat si podepsat, že je vrátil v pořádku," řekla ČTK Orlíková.

Úřad v Moravském Krumlově už dvakrát zakázal manipulaci s epopejí. Své rozhodnutí zdůvodňuje tím, že reaguje na žádost vnuka Alfonse Muchy Johna. Orlíková ale připomíná, že radnice v této věci zastává názor pouze části rodiny. Johnova nevlastní sestra Jarmila Mucha Plocková totiž podporuje snahu obrazy přesunout a vystavit v Praze.

Kunsthistorička, která se dílem Alfonse Muchy zabývá od 70. let minulého století, se domnívá, že na epopej nemají právo ani Muchovi potomci. Vnuci malíře John Mucha a Jarmila Mucha Plocková se podle Orlíkové mohli k záležitosti vyjadřovat pouze jako majitelé autorských práv. Protože ale loni uplynulo 70 let od smrti malíře, jsou podle současného autorského zákona autorská práva k Muchovým dílům volná.

„Obrazy Praze nedaroval Mucha, ale mecenáš Charles Crane," zdůrazňuje Orlíková. V dostupných dokumentech navíc podle ní není uvedeno, dokdy by měla Praha splnit přání autora a postavit pro epopej nový pavilon. O argument, že Praha zatím pro epopej žádnou galerii nepostavila, se opírá John Mucha, který tvrdí, že Praha proto nemá na obrazy nárok. Podle Orlíkové ale Praha od 30. let minulého století vypsala několik soutěží a výzev na nový pavilon, žádný ale nebyl realizován.

I kdyby se konal soud o vlastnictví, musel by podle kunsthistoričky rozhodnout, že obrazy patří Praze a mohou se do hlavního města vrátit.

Ve věci Slovanské epopeje se v současnosti angažují tři členové Muchovy rodiny. Manželka Jiřího Muchy (syna malíře Alfonse) Geraldina, její syn John a nemanželská dcera Jiřího Jarmila. Podle některých informací ale není John pokrevním synem, využívá toho, že se Geraldina s Jiřím nikdy nerozvedli, i když spolu nežili. Jak je vidět, dědické nároky jsou poměrně spletité a trochu mlhavé.

Orlíkové také vadí, že se k problematice epopeje nyní vyjadřují lidé, kteří o ní nic nevědí. „Kdybyste se zeptali těch, kteří mají potřebu se k tomu vyjádřit, tak 90 procent z nich nevyjmenuje ani čtyři náměty obrazů Slovanské epopeje," řekla ČTK historička umění. Podle ní se na epopeji snaží mnozí politici před volbami zviditelnit.

Orlíková se domnívá, že se role Moravského Krumlova v „záchraně" epopeje po druhé světové válce mnohdy zveličuje. „Krumlov pro epopej neudělal vůbec nic, jen jí v polozříceném zámku poskytl azyl. Ještě když mu zámek patřil, nebyl schopen jej opravit," uvedla kunsthistorička. Moravskokrumlovský zámek původně patřil městu. To jej po roce 1989 prodalo společnosti, která ale zkrachovala. Zámek se stal bankovní zástavou. Od banky jej pak koupil současný vlastník, společnost Incheba. Ta se chce chátrajícího objektu nyní zbavit.

Něco jiného si však o expozici v Moravském Krumlově myslí profesor Karel Stretti z restaurátorské školy AVU, který se ke kauze pro Deník Referendum vyjádřil v červenci. Podle něho Moravský Krumlov „pečuje o díla velmi odpovědně přes padesát let a díky jeho péči a odborné spolupráci s restaurátory Galerie hlavního města Prahy epopej přežila. Praha osmdesát let otálí se splněním závazku a nyní se snaží nalézt rychlé politicky prosazené řešení“.

Orlíková opět používá argumenty pražského magistrátu a médií, které před časem prezentovaly moravskokrumlovský zámek jako ruinu, v níž je další vystavování Muchovy epopeje riskantní a nedůstojné. Stretti si o tom ovšem myslí, že média kdysi tendenčně použila záběry neudržovaných částí zámku, přestože prostory s epopejí jsou v dobrém stavu a mají vyhovující podmínky. Orlíková to ve svém hodnocení zcela opomíjí, a její tvrzení tak působí jako účelově zkreslené.

Podle Strettiho provizorní instalace, k níž je pražská radnice odhodlána, přináší riziko pro barevné temperové vrstvy a pojidla malby. Pražská radnice tak „ohrožuje křehká díla vícenásobným stěhováním, klimatickými změnami a vystavením v přímém denním nefiltrovaném osvětlení, které způsobuje odbarvení pigmentů působením UV paprsků, což je v rozporu s mezinárodními směrnicemi pro galerijní instalace takto citlivých děl“.

Kunsthistorička Jana Orlíková věří, že se epopej nakonec podaří do Prahy přestěhovat. Podle ní by mohla být pražská výstava „kasaštyk" a výdělek by mohl Praze pomoci s financováním stavby nového pavilonu. Ten by podle Orlíkové měl stát na pražském Vítkově.