Svoboda, slušnost, solidarita
Erazim KohákSvoboda bez solidarity je Divoký západ, kde se šerif paktuje s bandity. Nelítostný boj bez pravidel, všichni proti všem. Vede k vládě pistolníků, bezohledných a dravých.
Propojit svobodu a solidaritu — z té myšlenky vznikla sociální demokracie.
Solidarita bez svobody, to může být jeden rovnou v kriminále. Tam má taky všechno zajištěno, práci, byt, stravu, zdravotní péči, i možnost studia. Jenže k čemu to všechno je za mřížemi? To nám předvedli komunisté, když ve jménu sociální solidarity zrušili svobodu a zemi obehnali ostnatým drátem jako koncentrák. Bez svobody člověk přestává být člověkem, stává se vězněm i ve zlaté kleci. Potřebuje zemi otevřenou pod širým nebem. Tedy, svoboda především!
Jenže k čemu je svoboda, když člověk nemá práci, když nemá pomoc v nemoci nebo jistotu ve stáří? To nám předvedla krize před válkou a to nám předvádějí naši „neoliberálové“ a „neokonservativci“ už osmnáct let. Hodí se to dravým a bezohledným. Svoboda bez solidarity je totiž Divoký západ, kde se šerif paktuje s bandity. Nelítostný boj bez pravidel, všichni proti všem. Vede k vládě pistolníků, bezohledných a dravých. K vládě ostrých loktů. Svoboda potřebuje podporu solidarity — a solidarita vyžaduje volnost svobody. Tedy, svoboda a solidarita!
Všichni manipulátoři moci nás přesvědčují, že je to buď — anebo. Komunisté nás přesvědčovali, že se musíme vzdát svobody, abychom získali oporu solidarity. Dnes nás naši vládci přesvědčují, že se musíme vzdát opory solidarity, abychom dosáhli svobody. Jedni i druzí lžou, až se práší.
Nemohou než lhát. Svobodné sociální země v západní Evropě i ve Skandinávii dokazují to, o co u nás usilují sociální demokraté — propojení občanské svobody se sociální solidaritou. Svoboda bez sociální solidarity je hořká fraška. Sociální solidarita bez svobody je výsměch člověku. Sociální demokracie znamená obojí.
A ještě: máme za sebou půl století hulvátských režimů a hulvátských let. Potřebujeme slušnost. Bez slušnosti, bez úcty a lásky k bližnímu není spravedlnost možná. Tedy, svoboda, slušnost, solidarita.
Proto volím sociální demokracii, proto podporuji Vladimíra Špidlu do Senátu Parlamentu naší republiky.
napsal jste obstojnou předvolební agitku. Komunisté přeci jen vyráběli předvolební agitky méně kultivovaně, než vy. Ale pořád jde jen o agitku, která nemá s realitou nic společného - jako ostatně žádná agitka.
Shodnu se s vámi, že Vladimír Špidla je hodný volby, protože jde prakticky o jediného polistopadového autentického sciálního demokrata, který stál v čele této strany.
Shodnu se s vámi, že je třeba slušnosti, solidarity i svobody.
V čem se s vámi nemohu shodnout je, že by toto heslo snad zaštiťovala současná ČSSD. Pokud tvrdíte, že ano, možná byste si měl občas přečíst nějaké ty zprávy. Třeba ty, jak naše nejchudší lidi, bezdomovce a Romy žijící v ghettech, napadají místní sociální demokraté na několika místech republiky v předvolební kampani - a to na úrovni nacistických žvanilů. (To myslím doslova, nikoli jao metaforu.)
Nebo všechny ty kauzy spojené s ČSSD, které jendoznačně prokazují, že tato strana je nedílnou součástí a spolutvůrkyní zdejšího mafiánského kapitalismu.
Solidarita ČSSD končí u bohatých státních zaměstnanců, solidarita s těmi opravdu chudými je jim ukradená.
Pane Koháku, když si uvědomím, nad čím vším jste přivřel oči, abyste tuhle agitku mohl napsat, je mi vás upřímně líto. No nic.
Mějte se dobře,
František Kostlán
Co se zajatým zlosynem? Calvera se dal na pokání a slíbil, že bude sekat dobrotu a prostému lidu ukáže vlídnou tvář.
Na potvrzení svých slov přihodil pár milionů pesos statečným a jejich vůdce nechal jezdit na svém nejlepším mustangovi.
Když někdo ze statečných začal žbrblat, že by se se zlosynem přece jen mělo zatočit, byl označen za nepřítele celé osady, který chce pouze rozdmýchávat třídní nenávist. Ostatním ještě zlepšily náladu indánské squaw, které specielně za tímto účelem byly importovány od Yankeeů.
Když jsem jel za rok znova kolem, zjistil jsem, že osadu ovládá - 12 statečných calverovců...
To bohužel z článku vyplývá. Podle anotace z úvodní stránky deníku jsem doufal, že před těmito zjednodušenými soudy bude spíše varovat.
Copak pravice nemůže být solidární?
V tom, co píše Erazim Kohák je nepochybně více přání než reality; není ale zdaleka sám, kdo si je vědom, jak daleko má ČSSD ke skutečné sociální-demokracii a kdo ji chce změnit. Snaží se ji k svému ideálu (slušnosti, a ne hulvátství) přiblížit. Mnozí fukcionáři strany mašírují směrem přesně opačným.
Spor se dnes vede ne o to, jaká ČSSD JE, ale jaká BUDE, tj. kdo za ni bude mluvit: lidé jako Špidla nebo lidé jako Hulínský. Poche, Palas či nestydatí fukncionáři v Mostě nebo Praze 5. Obojí dohromady natrvalo nepůjde.
Pan Kostlán jako člověk, kterému je jakákoli ideologie naprosto cizí, už samozřejmě dávno ví, jaká je realita, a jak to dopadne. To koneckonců v ulici Politických vězňů vědí se stejnou jistotou.
Volnost je základním heslem pravice. Zároveň jde o ideál, se kterým má levice historicky největší problémy; o nutnosti držet se rovnosti a volnosti zároveň píše Erazim Kohák. Připomeňme si, že problémy s volností má v praxi i pravice, že i volnost je pro pravici pojem, který musí okleštit. Volnost je pro pravici především volností kapitálu, volnost člověka musí být omezena, kdykoliv se kapitálu staví do cesty. Globální kapitál táhne bez omezení světem a drancuje jednotlivé státy, zatímco právo svobodně si zvolit zemi, ve které bude žít, (tak nějak to stojí ve všeobecné deklaraci lidských práv, ne?) nepřiznává člověku žádný vyspělý stát.
Tím se dostáváme k bratrství. O bratrství tu Erazim Kohák nemluví, zároveň bratrství je, myslím, to, co nejvíc trápí Františka Kostlána. Tváří v tvář projevům nebratrství propadá zoufalství a v bezmocném vzteku zlobně spílá levici za to, že nehájí dost účinně to, co by měla. Nejsou nám věru všichni lidé bratry, chystáme koncentráky pro bezdomovce, již delší čas provozujeme koncentráky pro ne-občany http://blisty.cz/2010/10/22/art55112.html a Cikány vyháníme nejen do ghett, ale už i z nich. Ono to souvisí už s rovností a volností, přesto praxe ukazuje, že zapomínat na bratrství nesmíme. Bez bratrství se ocitáme v pokušení vyhradit rovnost a volnost jenom pro někoho -- což je samozřejmě konec přinejmenším rovnosti.
Vlastně je to všechno jednoduché. A staré. Jen na to pořád zapomínáme.