Možná slyším trávu růst. Každopádně mám dojem, že se věci začaly hýbat a měnit.

Čtyřicet tisíc odhodlaných zaměstnanců v protestním průvodu pražskými ulicemi, to není žádný čajíček. Tentokrát si už skoro nikdo netroufl mluvit o cestovní kanceláři ČMKOS a nákupních orgiích demonstrantů. Toto nebyl výlet, ani demonstrace z nudy. Výmluvný byl i incident ve vestibulu ministerstva vnitra. Nervy pracují. A existenční starosti vaří krev v žilách.

V protestním průvodu se objevili levicoví politici. Naslouchali, debatovali, neexhibovali. Sociálním demokratům došlo, že předem prohrané sněmovní souboje s koaličním stoosmnáctimandátovým kolosem je nutné doplnit pestřejší škálou politických aktivit. Hře, při níž si občan jednou za čtyři roky zavolí a politici se na zbytek času zavřou do malostranských paláců, dochází dech. K politice patří i veřejná debata, články v novinách, petice, demonstrace. Poslanci a senátoři zkrátka musejí za svými voliči dřív, než jich dramaticky ubude.

„Zatímco si odboráři demonstrovali, my jsme v Parlamentu pracovali.“ Tak nějak se hájil ministr vnitra Radek John. Obávám se, že s podobnou argumentací hodnou protřelého dinosaura daleko nedojde. A na sociálních sítích se sice opět objevily stesky nad tím, jak Moraváci způsobili kolaps pražské dopravy a jak obyvatelé metropole neměli klid na práci, ovšem působily tentokrát mnohem krotčeji a osamoceněji. Koneckonců, hrozící kolaps veřejných služeb, od ostrahy naší bezpečnosti až po podfinancované zdravotnictví, postihne ze všeho nejvíc velká města.

Mrtvého brouka Nečasova vláda pouze předstírá. Pokud jí záleží na hlasitě ohlašovaných reformách, sotva si bude chtít rozbít ústa na „banálních“ škrtech. A tak ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek den po demonstraci nabídl odborářům další kolo dialogu nad tarify. Výsledek ještě může překvapit.

Koaliční strany si patrně důkladně prostudovaly aktuální průzkumy partajních preferencí, ať už z dílny CVVM nebo STEM. Studené sprchy se dočkali zejména neohrožení reformisté z TOP 09: občanští demokraté sice oslabují, leč topka nesílí. Naopak, jako by oproti velkým očekáváním naskočila na sestupnou dráhu ODA či US. Silácké řeči nemohou bavit donekonečna, schwarzenberský étos vyprchává, zato velký Kalousek a spousta malých Kalousků (ať už na financích, nebo na obraně) zabírají stále více mediálního prostoru. Nemluvě o komunálních válkách v řadách TOP 09. Někteří členové prý povýšili osobní zájmy nad stranické hodnoty. Jenže - není právě toto dávné první Kalouskovo pravidlo?

Věci veřejné sice rekordy netrhají, ale stále zřejmější je jejich vliv na pomezí pravicového a levicového tábora. Dojednaný kompromis s ČSSD ve věci anonymních akcií naznačuje, že si Věci veřejné nechtějí úplně přibouchnout dveře k možným levicovým partnerům. Nemohou ostatně znát dne ani hodiny, kdy jejich internetoví příznivci ukážou koaličnímu kabinetu palec dolů.

Pouliční zemětřesení trochu pohnulo i s figurkami na stranické, koaličně-opoziční šachovnici. Čtvrt roku po sněmovních volbách a pár týdnů před volbami senátními a komunálními to rozhodně není zanedbatelné.