Obávám se, že spolupráce levice či opozice s VV by bylo možná výhodné z hlediska velmi krátkodobého, ale z hlediska dlouhodobějšího by šlo o katastrofu. Jakýsi náhled tohoto stavu můžeme vidět v praxi jistých lokálních politiků ČSSD, hrajících si s temněhnědými variantami populismu. Viz mnoho článků zde i jinde.
V "nejlepším" případě by se opozice krutě zdiskreditovala, ovšem důsledky by asi v praxi byly o mnoho horší.
S VV nejednat, nespolupracovat, pokud chce levice-opozice dostát svému sociálnímu učení.
Ondřej

Toto téma jsem nechtěl hlouběji rozebírat záměrně. Nicméně se domnívám, že je povinností levice dělat VŠE pro prosazení svého programu a zájmů svých voličů, ve spolupráci s KÝMKOLI, kdo k tomu bude ochoten. Jinak se také může stát, že než levice sestaví vlastní vládu, bude sociální stát definitivně rozebrán :-(

Takový sociální stát by ale byl ve výsledku sociální asi jako Třetí říše. Pro ty vhodné. Ti ostatní by byli tak nějak eliminováni.........
Já sociální stát vnímám jako stát "přátelský" nejen potřebným, ale i ještě potřebnějším. A ne jen "přátelský". Jako stát, který by chtěl být i jejich státem.
Pokud mne podezíráte z naivity, tak pravděpodobně plným právem. Nechci účinkovat na festivalu utilitarismu, který můžeme sledovat ve zpravodajství dnes a denně. Nechci na něm účinkovat ani pod heslem, že ho nějak "přesměruji".

Ondřej

Pokud však jsme ochotni shodnout se na tom, že sociální stát je především formou, v níž se projevuje vůle k pokojnému soužití, bude Vaši vizi "Třetí Říše" nesnadné obhajovat. Měl byste asi uvážit, v čem a proč chcete být radikální a nekompromisní. Distancovat se od něčeho (já se například rozhodně distancuji od liberálních iluzí) je vždy snazší než hledat spojence i mezi těmi, kdo mi dvakrát nevoní.

Právě o vůli k pokojnému soužití mi jde.
S ní jsou VV ovšem v mém vidění neslučitelné. VVhlídky (zrušené z nutnosti, ne z prozření), ex-NS kandidát, který se nikdy od NS nedistancoval a pravil, že VV a NS programy jsou stejné- v té samé době, kdy Radek John v reakci na něj kázal, že "každý, kromě komunisty může přijít k rozumu", "vykazování bezdomovců a dalších" do k tomu určených zařízení a zároveň tendence k šikaně stávajících organizací, které se těmto lidem věnují. Působení ABL ve formě "sociálních šetření" na Janečkovu(ODS) objednávku a pochlebování ODS za likvidaci azylového domu Společnou cestou o.s. v tom samém území.
Pro mne je to mrazivé už teď. To není pokojné soužití.
Já VV nevnímám jako demokratickou stranu s problémy. Spíš jako projev aktivního zla.
Ondřej

P.S. Vizi "třetí říše" obhajovat ani nehodlám. Obavu mám z toho, že bych se jí dožil.
Ondřej

ja vnimam VV jako stranu, ktera ma problemy predevsim se znalosti nutnych predpokladu demokracie, jako napr respektu vuci obcanske rovnosti. A pote ma problemek se splnenim sveho zameru - dotazeni neoliberalni pravicove revoluce ke zdarnemu konci.

Pane Petrasku,
to jsou také důvody, proč se s ní podle mne nedá počítat ve věci spolupráce na znovuzeslušnění státu.
Ondřej

V případě volebního debaklu VV budou nejspíše nahrazeny jiným subjektem dle posloupnosti ODA - US - SZ - VV. Není náhodou, že od r. 1992 jsou v PS 3 pravicové strany, ale pouze 2 levicové. Kdo bude financovat třetí levicovou stranu? Viz osud LB, "Zemanovců" aj.

Lidé jsou sice částečně poučitelní, ale nové generace se budou spalovat vždy znovu a znovu...

VV jsou v jedné věci dost (prozatím) výjimečné.
Strany, jejichž posloupnost uvádíte, bezesporu měly různá propojení na byznis, avšak primárně to stále ještě byly (či jsou) politické strany.
U VV je to přesně naopak. Ty jsou "filiálka" ABL, v hávu politické strany působící v parlamentu.
Myslím, že při pohledu na ně nestačí "standardní politologie", k ní je potřeba přidat jakousi "marketingologii" a vzpomenout, jakým způsobem uváděl R. John "Na vlastní oči" Ono se toho u něj za tu dobu moc nezměnilo.
Ondřej

Když jsem byl předsedou odborového svazu horníků, tak v největší celostátní konfederaci, jejímž pokračovatelem je dnešní ČM KOS, byla prvním pravidlem nestranickost. Vždycky jsem to vydával za chybu a byl jsem prvý, kdo jako odborový předák se stal už v roce 1992 poslancem za ČSSD. Nelze připomenout, že to byl pan Falbr, který prosadil, abych z toho důvodu odešel z funkce v odborech. Doslova tragikomické v té době bylo, že šéf nejpočetnějšího odborového svaz KOVO, sám sebe prohlašoval za pravicového odboráře, z čehož plynulo, že odbory v žádném případě nechtěly spolupracovat s některou a ještě lépe všemi levicovými stranami. Což byl dobře promyšlený tah těch, kdo se do odborů vloudili, aby jim utahovali uzdu. Pan Falbr tady včera vzpomněl na další politický princip tehdejších odborů, vyjednávat, vyjednávat a vyjednávat. Což byl další odborářský omyl, protože při každém střetu s vládou, vyjednaný kompromis ukrojil něco z bývalých odborových či zaměstnaneckých práv, takže dneska stojí odbory, a především všichni zaměstnanci před reálným zánikem Zákoníku práce.
Vyjednávat lze totiž jen do určitého limitu. A odbory si nikdy nebyly schopné jasně vydiskutovat, kde leží hranice, za níž už nesmí couvnout. Až to dokáží a jejich členové budou ochotni se pro věc i obětovat, pak teprve se změní atmosféra veřejné politiky u nás.
A až se najde politická strana/y, jež budou odbory jako celek i jako většina členů jednoznačně podporovat, pak teprve bude taková opozice reálným soupeřem vlády prosazujících zájmy, ba až potřeby, pouze podnikatelů.