Děkuji za zajímavý článek. Uvidíme. Osobně to nevidím skepticky. Sociální spravedlnost chtějí i středo-pravicové strany, jen jinými formami.

Vnímám vše jako velkou úlevu po volbách: oslabení pozic KSČM, jistou a pravděpodobně velmi stabilní středo-pravicovou vládu snažící se o dobro občanů a sociální spravedlnost (kromě Temelína s dosavadními připravovanými vládními kroky až na drobné vyjímky souhlasím).

Text kolegy Štampacha je zajímavý, také pozoruji jisté revoluční nadšení v pravicových médiích i u voličů nových koaličních stran. Přestože mají pohodlnou většinou 118 křesel, nelze si nevšimnout napětí a rostoucí nervozitu mezi koaličními partnery. Kongresem ODS vedle vcelku chvályhodného pokusu o očištění se od mafiánské minulosti se jako červená nit táhl strach z TOP 09 a konkrétně z Miroslava Kalouska a zároveň volání po tom, aby ODS byla hegemonem pravice. Ty obavy byly vtělené do snah o okleštění pravomocí či dosazení kontrolujícího náměstka. To Kalousek pohodlně odvrátil, mluvil o hysterii v řadách ODS a řekl, že náměstka z ODS vyhodí, když ho nebude poslouchat, podobně tvrdě a jednoznačně zhodnotil to, že ODS chce být hegemonem pravice, kdežto jemu jde o reformy a oddlužování státu. Tím se ukazuje to, co mi bylo celkem jasné už po volbách, že tato vláda bude především Kalouskova vláda. To se však ODS nelíbí a nebude se jí to líbit ani v budoucnosti. Věci veřejné vybojovali ministerstvo vnitra a budou se chtít blýsknout nějakou protikorupční akcí, na druhé straně je patrné, že vůbec nevědí, jak to dělat. Je pěkné, že nový ministr školství chce něco udělat pro nastupující učitele i učitele vůbec, ale bude záležet na dvou starších a silnějších stranách, zda mu to dovolí. Tedy ač se bude vláda opírat o pohodlnou většinu, bude největším nepřítelem sama sobě. Boj o vedoucí úlohu na pravici mezi ODS a TOP 09 lze očekávat už na podzim. Tedy očekávám, že revoluční nadšení vydrží maximálně přes prázdniny a poté by měla občanská společnost i sociální demokracie přemýšlet o tom, jak čelit útokům proti občanské společnosti i sociálnímu státu ze strany pravicové opozice a zároveň vědět, že jejím pomocníkem je nejednota v řadách nové koalice.

Paní Hyldebrantová ve svém neskepticismu jenom opomněla čtenářům sdělit; za prvé co si konkrétně představuje pod tou sociální spravedlností, o které jiní napsali celé knihy, aby se dobrali zjištění, že si pod tím úslovím myslí každý něco jiného, v závislosti na svém celoživotním přesvědčení, pokud takové má. A za druhé nám neřekla, které občany měla na mysli, když psala o jejich budoucím dobru. Odpověď na obě otázky mne osobně ale enormně zajímají.

1/ Sociální spravedlností jsem myslela solidární a účinnou podporu všech opravdu potřebných a bezmocných lidí (sirotků, bezdomovců, starých a nemocných občanů, dočasně i jiných skupin obyvatelstva), nikoliv podporu nepotřebných.

2/ Z předchozí odpovědi logicky vyplývá i odpověď na druhou otázku:

a/ Dobro pro pracující a snažící se lidi (přiměřený výdělek a přiměřené daně).

b/ Dobro pro potřebné bezmocné lidi (spravedlivé a přiměřené sociální dávky).

c/ Výchovné dobro "stop nedůvodným dávkám" pro lidi nepotřebné a v systému dávek celoživotně a nedůvodně kalkulující (žádné dlouhodobé sociální dávky).

Budete se, paní Hyldebrantová chodit dívat, až ti Vaši "nepotřební" budou umírat hlady nebo na nemoci, které jim nikdo neošetří, protože nebudou zdravotně pojištěni? Budete při tom cítit zadostiučinění z vítězství směnné spravedlnosti?

Nebo si vzpomenete na to, že sociálně vyčleněné komunity systém zbavuje motivace k práci, že je vyřazuje, že je likviduje nejen ekonomicky, ale i morálně? Vzpomenete se, že ti, kdo jsou pro Vás nepotřebnými lidmi, jsou pro Boha potřební, protože je stvořil a uchovává je při životě, že je miluje a že je svěřil naší péči? Došlo Vám paní Hyldebrantová, že ti, kteří jsou pro Vás nepotřební, mají lidskou důstojnost a že pomoc k sociálnímu přežití pro ně znamená i možnost pracovat a starat se o sobe?

Kalkulační "politika" typu "abych měl nárok na sociální dávky" (o níž v bodě 2/c píši) je v ČR běžná a velmi rozbujelá, nesouvisí ale myslím s vyčleněnými komunitami a s dalším uvedeným - nerozumím?

Každý sociální stát zajišťuje, aby dávky a jinou pomoc dostali ti, komu patří a aby tedy nebyly zneužívány. Kdo podvádí, aby získal dávku, na níž nemá nárok, toho jistě stíhá policie a dál se mu věnují soudy. Nic z toho se netýká politického programu sociálního státu.

Pokud pravicoví politici, kteří tu vládly řádku let, přiznávají, že se sociální dávky zneužívají, vystavili si tím velmi špatné vysvědčení. Policie a státní zastupitelství v jejich garanci nejsou schopny zabránit těmto kolosálním podvodům. Je to jejich velká prohra.

Levicový sociální program se týká jen lidí, kteří na dávky mají legální nárok. Principiální spor mezi pravicí a levicí není o zneužívání sociálních dávek, nýbrž je to spor, má-li stát pomáhat potřebným, tj. lidem, které stáří, nemoc a jiné okolnosti vyřadily z ekonomického boje a kteří nemají sílu v tomto boji urvat pro sebe aspoň tolik, co potřebují pro důstojný život.

Domnívala jsem se, že programové rozdíly mezi pravicí a levicí nejsou o pomoci sociálně potřebným - zda ANO či NE, ale o formě (a případně i rozsahu) podpory.
Podporu chtějí přece levice i pravice zcela jednoznačným ANO - a i já ji uvádím jako jednoznačné ANO pro sociálně potřebné skupiny a jednotlivce v bodě 1 výše.
Rozdíl vnímám spíše ve formě a způsobu podpory , kde vidím výrazné názorové odlišnosti a možná až zbytečné třenice mezi pravicí a levicí, kde si bohužel jen obě strany někdy vzájemně málo naslouchají k prosazení středového ideálu a ideálu pro naše občany.
(Škoda KDU-ČSL, ta měla k ideálům v sociální politice nejblíže.)