Lidé obvykle špatně reagují na to, když jsou okolím stále podceňováni. Na teorii "špatného žáka", který je učiteli vnímán jako problémový a tak se jím v důsledku stává, se ukazuje, že přijetí okolí má zásadní vliv na to, jak se chováme. Pokud jsme soustavně podceňováni, je nejčastější reakcí rezignace. Někteří jedinci sice naopak napnou všechny síly a snaží se dokázat, že oni "takoví nejsou", ale to jsou spíše výjimky a toto chování má zas jiné nedostatky.

A tak je to i s ženami v české politice. Kdybych se stala vrcholovou političkou, vystavila bych se tak neustálému tlaku. Byl by hodnocen primárně můj vzhled, dále bych v souvislosti se svou osobou často slyšela, že jsem hloupá, hašteřivá a bůhvíjaká... Došlo by možná i na blondýnu.

Moje zkušenost ze strany zelených (datuje z doby před sedmi lety) je při pohledu na český veřejný prostor až neuvěřitelná a dokazuje, že se to dá dělat jinak. Tehdy se širokým konsenzem dospělo k tomu, že budou ve straně kvóty, všichni to považovali za báječný nápad, ale hlavně! nikdo ženy kandidátky nesnižoval na základě jejich pohlaví. O ženách se nikdo nevyjadřoval s despektem na základě jejich ženství, či vlastností připisovaných ženám. Přátelská atmosféra pak udělala své. Ženy kandidovaly rády. Necítily se být jen na ozdobu nebo do počtu.

Takže dokud se budou do žen političek spolustraníci i novináři strefovat s přímým či nepřímým poukazem na jejich pohlaví, neposuneme se dál.

Pozitivní vývoj:
http://www.denikreferendum.cz/clanek/4355-modelka-a-zpevacka-klasnova-a-parkanova-se-utkaji-o-post-mistopredsedkyne

Doporučil bych také připomenout si, že dvě strany, o kterých nejvíc píše Michaela Appeltová patří k evropské politické tradici, která měla relativně nedávno, ještě za života dnes žijících lidí, velké potíže s volebním právem žen, a o pár desetiletí dříve i s rovným volebním právem aspoň všech mužů (podmiňovali to výší zaplacených daní).

Jestli mne něco zaráží a znepokojuje, tak je to absence žen ve vedení sociální demokracie, která kdysi prosadila dnešní ústavní samozřejmost, totiž rovné volební právo všech občanů bez ohledu na majetek, rasu, etnikum, náboženství, bohatství a také pohlaví. Absence žen na vedoucích postech v této straně, její neochota zvolit místopředsedkyni požadovanou stanovami signalizuje chlapáckou barbarizaci této strany, starý styl, který by měl být po posledním relativním volebním neúspěchu rychle vystřídán alternativou, stylem odpovídajícím sociálně demokratické tradici. Stylem podobným tomu, co Saša Uhlová zakusila před léty u Zelených a co popisuje ve svém diskusním vstupu.