↗

Nově není možné uzavřít smlouvu pouhým „nechtěným souhlasem“, tedy slovně bez podpisu a písemného doručení smluvních podmínek zákazníkovi. Foto Nor-Shipping, Flickr

V České republice se od ledna změnila pravidla pro takzvaný prodej na dálku, anglicky „distance marketing“. Novela výrazně zvyšuje ochranu spotřebitele před nekalými praktikami telefonních operátorů, podomních prodejců i webů nabízejících „zaručeně nejvýhodnější služby“. Česká republika je v tomto směru evropským předskokanem — obdobný zákon totiž vzniká pro všechny unijní země. Česká opatření jdou přitom o krok dál než chystaná evropská legislativa.

Směrnice si bere na mušku uzavírání smluv o finančních službách — mezi ně se řadí bankovní, úvěrové, pojišťovací, penzijní, investiční nebo platební služby po telefonu nebo přes internet, případně uzavřené prostřednictvím takzvaného podomního prodeje. V takovýchto situacích jsou zákazníci vůči prodávajícímu ve značné nevýhodě. Od smluv sjednaných prostřednictvím komunikace na dálku se totiž kvůli nedostačující legislativě velmi složitě odstupovalo.

Česká novela přinesla několik zásadních změn. Nejdůležitější je nicméně ta, že již není možné žádnou smlouvu uzavřít pouhým „nechtěným souhlasem“ vyřčeným do telefonu, ale pouze písemně a navíc až po písemném doručení všech smluvních podmínek zákazníkovi. Ten tak má dostatek času si podmínky smlouvy prostudovat.

Prodejce musí také jasně stanovit a uvést podmínky, za jakých lze od smlouvy odstoupit. Ve smlouvách uzavíraných přes internet musí být jasně viditelná možnost „odstoupení od smlouvy“. Zákazník od ní může do čtrnácti dnů odstoupit, v případě podomních prodejů se lhůta prodlužuje na třicet dní.

Nechvalně známý podomní prodej je sice v posledních letech spíše na ústupu, uzavírání smluv po telefonu a především přes internet naopak narůstá. K tomuto trendu samozřejmě přispěla i pandemie covid-19, kvůli níž se velká část komunikace přesunula do virtuálního prostředí. Vzhledem k jeho dynamickému vývoji jsou však patřičné zákony často značně pozadu a potřebná legislativa přichází v platnost s několikaletým zpožděním.

Příkladem může být třeba Akt o digitálních službách (DSA) a trzích (DMA), které regulují ve prospěch uživatelů sociální sítě, cloudové služby nebo online tržiště. Podobně jako by žádný uživatel sociálních sítí neměl být nucen sloužit digitálnímu gigantu Meta, neměl by ani žádný zákazník být vazalem investičních společností kvůli vyslovení neinformovaného souhlasu do telefonu.

Jen pár týdnů poté, co česká novela vešla v platnost, se v Evropském parlamentu dokončuje její poněkud okleštěná verze. Ve většině aspektů však kopíruje náš zákon a je jednoznačně dobře, že vzniká na celounijní úrovni. Legislativní proces přes schválení výbory, Parlamentem a Radou však nějaký čas potrvá. Přinejmenším v ochraně spotřebitelů a nejvíce zranitelných zákazníků jsme tak v Evropě napřed.