Jak by řekl Vladimír Iljič, „Všechno souvisí se vším!“ — budiž nám to mottem pro nadcházející řádky, které jsou doplněným souborem zdánlivě nesouvisejících událostí a komentářů k nim. Čapek někde napsal, že úkolem novináře je bojovat proti všeobecnému zapomnění soustavným omíláním téhož. Pojďme si tedy i my zopakovat, co se u nás stalo za poslední dobu vypovídajícího a co z toho můžeme vyvodit.

— Únor —

1) Netolerovat rasismus

Nejvyšší správní soud rozpustil Dělnickou stranu — Ostudou a svědectvím o skrytém rasismu v české společnosti bylo byrokratické otálení s rozpuštěním. Mezi nejvýznamnější žižkovské myšlenky patří kritika liberálního pojetí rasismu jakožto nedostatku tolerance; v té souvislosti se aktualizuje leninské pojetí svobody: svoboda ano, ale pro koho a na co. Přesně na notu tolerance předseda DS u soudu hrál. I naši liberálové se během procesu s Vandasjugend dostali do pikantní situace a ztvrdili ji namnoze mlčením během procesu s DS. Odvážnější z nich zopakovali svoje: „nechte je, neupírejte jim, vandasovcům, jejich svobody". Pod vládou liberálního dogmatu nejsme schopni hodnotově rozlišovat. Možná je nejvyšší čas obnovit svrchu zmíněné leninské pojetí svobody, které je požadavkem kvalitativního rozlišování svobod (samozřejmě zůstává otázka, kdo má svobody posuzovat). Projevy rasismu a rasisticky motivované genocidy, např. ve Vítkově, žádnou svobodu a toleranci nezasluhují. Liberální původci krajní rady nerozpouštět DS by jednou postavili na roveň „právo“ nacisty na genocidu a právo Roma na život. Abychom nedospěli do těchto absurdních konců, nemůžeme liberálům ponechat právo na výlučné postavení veřejných rádců. Rasismus ve všech jeho podobách je třeba nemilosrdně pronásledovat a potírat.