Ministerstvo zdravotnictví (MZdr) předložilo návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví, která je kontroverzní z mnoha důvodů, pro něž již začala sklízet kritiku. Nově navrhované znění paragrafu devětašedesát zavádí řadu nových pravomocí pro ministerstvo zdravotnictví, které bylo dosud možné vyhlašovat pouze vládním nařízením v rámci nouzového stavu.

Mezi ně se řadí zavírání obchodů, kadeřnictví nebo také vysokých škol. S ohledem na to, že působím ve vysokém školství, si dovolím zaměřit právě na daný aspekt navrhované novely.

Zákon je předložen ve zrychleném režimu a jakkoli jeho aplikace může mít obrovský dopad na fungování vysokých škol, tak mezi připomínkovými místy chybí ministerstvo školství. V uvedeném ohledu je už samo předložení novely v podstatě porušením stávající legislativy, konkrétně § 92 odst. 3 zákona o vysokých školách, který hovoří o tom, že ministr školství „projednává s reprezentací vysokých škol návrhy a opatření, která se vysokých škol významně týkají“.

Je faktem, že ministr školství zde patrně nic neporušuje, neboť předkladatelé zřejmě obešli i jej. Zároveň není třeba hledat v návrhu ministerstva zdravotnictví nějakou snahu o obcházení ministerstva školství. Spíše se jedná prostě o technokratický přístup.

Jak ukázala judikatura, ministerstvo zdravotnictví nebo krajské hygienické stanice těžko mohou mimo nouzový stav vyhlašovat obecná opatření k ochraně veřejného zdraví bez patřičného odůvodnění, proč je přítomnost na konkrétní vysoké škole nebezpečnější než jinde. Při čistě preventivních opatřeních to samozřejmě lze zdůvodnit jen těžko.

Resort zdravotnictví pravděpodobně chová domněnku, že uzavírání vysokých škol má svůj preventivní účinek, protože jejich studenti mnohdy nemají bydliště v místě studia, mají tudíž vyšší mobilitu, mají velké sociální kontakty a s ohledem na to, že jsou ve věku, kdy se u nich případná nemoc projevuje méně, tak potenciálně tvoří ohnisko nákazy. Zároveň se jedná o dospělé lidi, kteří jsou schopni přizpůsobit se opatřením. To patrně uvedenému opatření dává určitou logiku.

Na druhé straně se vysoké školy neukazují jako zásadní ohniska epidemie. Naopak mají mnohem pružnější samoregulační mechanismy než nižší stupně školství.

A zdá se, že ve skutečnosti zásadním problémem při šíření pandemie je právě rozvolňování nižších stupňů školství, které sice má svoje pochopitelné důvody, ale navrhovanou novelou není nikterak postiženo. Ukazuje se tak, že paradoxně vysokým školám se chce dát nižší míra autonomie na státu než školám středním či základním.

Přitom vysoké školy mají efektivnější nástroje, jak řešit podobné situace, a to i díky tomu, že byla ve zrychleném čtení schválena systémová novela zákona o vysokých školách právě k danému účelu. Zcela paradoxní je pak celé opatření při porovnání veřejných vysokých škol jakožto ze zákona zřizovaných autonomních institucí se základními školami zřizovanými obcemi.

Zavírání vysokých škol se v minulosti chápalo jako jedno z nejzásadnějších omezení svobody a demokracie. Univerzity dokonce v minulosti měly mimořádné výsady vůči veřejné moci. Dnes se jen z pragmatických důvodů vymýšlí nápady, které popírají celý koncept univerzit.

Nepodezírám ministerstvo zdravotnictví z toho, že by chtělo popsaný koncept popírat. Spíš si myslím, že ho naprosto nechápe. Uzavření univerzit má být jedním z kroků, které budeme vždy vnímat jako zásadní lakmusové papírky stavu společnosti. Doufám, že autoři předkládané novely oslavili 17. listopad a vzpomenou si na to, co to datum připomíná.