Obce chtějí spolurozhodovat o úložišti jaderného odpadu. Havlíček je proti

Jan Gruber

Ministerstvo průmyslu a obchodu dokončilo věcný záměr zákona o úložišti jaderného odpadu. Reprezentace samospráv s ním nesouhlasí. Požadují užší zapojení do výběru finální lokality a možnost výstavbu úložiště na svém území odmítnout.

Prozatím jde „jen“ o věcný záměr, takže finální zákon při současném legislativním tempu již do konce volebního období této vlády neuvidíme, říká mluvčí Platformy proti hlubinnému uložišti Jiří Popelka, starosta města Jistebnice. Foto Pixabay

Ministerstvo průmyslu a obchodu po třech letech dokončilo práce na věcném záměru zákona o zapojení dotčených obcí a jejich občanů do řízení směřujících k výběru lokality pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech a k povolení provozování úložiště radioaktivních odpadů. Nevypořádalo však mnohé připomínky Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv, které požadují, aby zákon městům a obcím, v jejichž blízkosti má uložiště vzniknout, přiznal právo veta.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Důvodem předložení materiálu vládě, na jejímž programu by se měl v nadcházejících týdnech objevit, je naplnění jednoho z ustanovení atomového zákona, které upravuje zohlednění zájmů obcí a jejich občanů v procesech souvisejících s vyhledáváním lokality pro úložiště, jakož i při povolování jeho provozu, a stanovení způsobu, jak by se do celého procesu, a to mimo standardní správní postupy, s cílem posílení legitimity konečného rozhodnutí zapojila vláda.

Atomový zákon a nové úložiště
Atomový zákon, který vstoupil v platnost na počátku ledna roku 2017 říká, že ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech stanoví zvláštní zákon, včetně postupu, „jak zajistit respektování zájmů obcí, kterým náleží příspěvek z jaderného účtu a jejich občanů v těchto procesech“.

Další ustanovení upřesňují, že příspěvek z jaderného účtu náleží těm obcím, na jejichž katastrálním území je stanoveno průzkumné území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech, chráněné území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech nebo povoleno provozování úložiště radioaktivního odpadu.

O způsobu výpočtu příspěvku rozhoduje vláda nařízením, kterým se stanoví sazba jednorázového poplatku za ukládání radioaktivních odpadů a výše příspěvků z jaderného účtu obcím a pravidla jejich poskytování.

Zákon, jenž má na základě věcného záměru ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (nestr. za ANO) předložit vládnímu kabinetu do deseti měsíců, nad rámec platných právních předpisů založí účastenství dotčených obcí v řízeních o ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorách. Neboť podle horního zákona se ho účastnit nemohou. Dále pak Správě uložišť radioaktivních odpadů uloží povinnosti vyžádat si od dotčeného města vyjádření k záměru povolení k provozu úložiště.

„Vyjádření nebude pro Správu závazné, bude však dle této speciální právní úpravy povinnou přílohou žádosti o povolení k provozu úložiště radioaktivního odpadu předkládané Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnosti,“ podotýká ministerstvo. Ostatní postupy, o nichž hovoří atomový zákon, jsou dle rezortu již naplněny prostřednictvím stavebního zákona a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, na jejichž základě mohou města i občané vznášet připomínky, které mají správní orgány povinnost vypořádat.

Obce jako statisté ve správních řízeních

Svaz měst a obcí, který sdružuje 2743 sídel s celkově více než osmi miliony obyvatel, ovšem s principy, které mají být do zákona vtěleny, zásadně nesouhlasí. „V navrhovaném postupu obce nejsou v postavení partnerů státu, byť to takto bývá deklarováno, ale v postavení, jež žádným způsobem neumožňuje efektivně ovlivnit výběr lokality,“ stěžuje si. A připomíná, že městům se v minulosti slibovalo, že proces hledání uložiště bude pokračovat pouze tam, kde to samosprávy podporují.

Požaduje proto, aby konečná verze zákona počítala se zapojením obcí a veřejnosti do celého procesu „nad rámec pouhé účasti ve správních řízeních“, pevně upravila postup zužování a výběru lokalit, včetně odborných kritérií pro jednotlivé fáze, a definovala kompenzace, jejichž pravidla považuje za nejasná a nejednoznačná. „Města nevědí, s jakými náhradami a kdy mohou počítat, přitom již v současnosti jsou tímto procesem ovlivňována,“ dodává.

„Míra zapojení obcí a veřejnosti do rozhodování o výběru lokality pro úložiště je naprosto nedostatečná,“ pokračuje Svaz. „Je iluzorní tvrdit, že účast obcí a veřejné projednání v několika správních řízeních je tím nejúčinnějším způsobem zapojení do rozhodování. Jak řízení o stanovení průzkumného území, tak řízení o stanovení chráněného území a řízení o povolení záměru jsou řízení návrhová. Pokud navrhovatel podá žádost a splní zákonné podmínky, musí mu úřad povolení vydat. Účast v řízení se tedy omezuje pouze na kontrolu zákonnosti předloženého návrhu,“ shrnuje.

Trvalé úložiště je věcí veřejného zájmu vysoké míry důležitosti; pokud bude určitá lokalita při férovém zohlednění relevantních hledisek vybrána jako místo pro trvalé úložiště, musí se místní komunita ve prospěch tohoto veřejného zájmu „obětovat“, konstatoval na konci května Nejvyšší správní soud. Mapa SURAO

Reprezentace samospráv Havlíčkovu návrhu dále vytýká, že se dotčená města nebudou podílet na rozhodování o zúžení počtu lokalit, které má na návrh Správy učinit ministerstvo průmyslu a obchodu, respektive vláda, pokud se rezort od doporučení úřadu odchýlí. „Základní požadavek proto směřuje k posílení postavení obcí jako neopominutelného subjektu, jenž se vyjadřuje k záměru na zúžení počtu lokalit i výběru lokality finální. Toto vyjádření nemusí mít nutně povahu absolutního veta, i když bychom ho preferovali,“ uzavírá Svaz.

Obdobné, byť zdaleka ne tak podrobné, připomínky k věcnému záměru uplatilo i Sdružení místních samospráv a stejným směrem míří i kritika ze strany Platformy proti hlubinnému uložišti. „Navrhovaná míra zapojení obcí a veřejnosti do procesu rozhodování o výběru lokality pro úložiště je naprosto nedostatečná. Skutečně efektivní může být jen tehdy, pokud města či veřejnost mohou ovlivnit, zda v dané lokalitě vůbec bude proces pokračovat,“ uvádí s tím, že materiál „dělá z občanů pouhé statisty při povolovacích řízení“.

A právo veta, respektive nutný souhlas obcí s vybudováním uložiště před třemi lety obhajoval i ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). „Když obce nebudou souhlasit, udělají si referendum, občané to odmítnou, tak není správné, aby to nakonec vláda přehlasovala,“ odmítal dřívější návrh Havlíčkova předchůdce v křesle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD). Místopředseda politického hnutí ANO ovšem změnil názor a nyní již předložený věcný záměr se stejnými argumenty nerozporuje.

Veto neodpovídá demokratickému právnímu státu

Ministerstvo ovšem většinu stěžejních připomínek Svazu i Sdružení odmítlo. „Pouze obtížně si lze představit efektivnější způsob, jak zajistit respektování zájmů obcí, než je zajištění jejich účastenství v řízení, právo veta obce by nemělo žádnou analogii a obci nepřísluší ani při budování jiných zařízení nebo provozů na jejím území,“ vysvětluje, proč nepřistoupilo na požadavky samospráv a setrvalo u původního návrhu, což Platforma označila za arogantní reakci.

„Absolutní právo veta měst,“ pokračuje Havlíčkův rezort, „by totiž znemožnilo uskutečnění celospolečenského veřejného zájmu na ochraně před negativními účinky plynoucími z radioaktivního opadu. Takové právo jednostranně staví jeho nositele nad jiné osoby a jejich práva a oprávněné zájmy. Je totiž nástrojem, který nevyhnutelně klade partikulární zájmy omezeného okruhu osob nad zájmy zbytku společnosti nyní i v budoucnu,“ shrnuje s tím, že princip veta by byl v rozporu s charakterem demokratického právního státu.

Na otázku, zda je správné, aby stát rozhodl o umístění uložiště proti vůli místních občanů, vedoucí Katedry politologie a sociologie na pražské právnické fakultě Jan Kysela Deníku Referendum odpověděl, že navzdory ústavně zakotvenému právu na samosprávu je těžko představitelné, aby každá komunita měla možnost rozhodovat o sobě samé. „Pokud by stát nemohl bez souhlasu obcí činit strategická rozhodnutí, byl by zcela ochromený. Prakticky by postrádalo smysl pořádat volby, neboť by jejich výsledky nebylo možné přetavit do politických rozhodnutí,“ doplňuje.

„Myšlenka, že vůli měst lze ve veřejném zájmu přebít, mi nepřipadá nijak šokující, ale sám bych nad jaderným opadem žít nechtěl,“ uvádí dále Kysela. Poznamenává však, že ministerstvo by mělo ve svých plánech počítat s kompenzacemi pro ty, kteří již v místě nebudou chtít dále bydlet. „Stát by jim měl nabídnout slušnou cenu za domy a pozemky. Ale to je spíš otázka politické citlivosti, nikoliv práva. Samotného faktu, že stát má mít schopnost něco prosadit, byť vždy s cílem minimalizovat újmy, bych se ovšem držel,“ uzavírá.

Mluvčí Platformy a starosta města Jistebnice Kyselovu námitku nerozporuje, v rozhovoru pro Deníku Referendum ale říká, že stát, respektive ministerstvo by mělo celou věc lépe vysvětlovat, probírat s dotčenými městy a veřejností a stanovit jasná pravidla pro kompenzace. „Dnes se lidé například bojí že kvůli průzkumům přijdou o podzemní vodu a nikdo jim nepomůže,“ podotýká. „Kdyby stát k obcím přistupoval férově, tak věřím, že se lze dobrat nějaké dohody. A že se občané s uložištěm smíří. To se ovšem neděje,“ dodává.

V každém případě je celá debata dost možná akademická. Trvalé úložiště vysoce radioaktivního odpadu se pokoušejí zbudovat všechny země provozující jaderné elektrárny. Zatím se to navzdory vynaloženým miliardám eur a dolarů nikde na světě nepodařilo, byť Finsko je první zemí, která úložiště již buduje. Vysoce radioaktivní odpad je nutné izolovat od všech procesů v biosféře po statisíce let. Je to nepředstavitelně dlouhá doba — jednou ze zásadních otázek je například, jak místa úložišť na tak dlouhou dobu označit jako trvalou hrozbu. 

    Diskuse