Odpoledne velikonoční neděle s ukázkově modrou oblohou, louky na okraji mnohatisícového městského sídliště. I za normálních dob promenáda pro ty, kdo nemohou nebo nechtějí vyrazit na víkend z města. Rodiny s dětmi, pejskaři, skupinky teenagerů, kteří se uprostřed sídliště cítili příliš pod dohledem. V časech novodobé morové rány je tu najednou rušno jako někde v obchodním centru. Nutno uznat, že většina dodržuje nařízená opatření proti šíření nákazy.

Je ale otázka, co je jim to platné, když je i dost těch, co to mají na háku. Uprostřed louky cosi jako improvizovaná hospoda. V rukou karty, na dosah lahve piva a asi i něčeho ostřejšího, soudě podle průhledného skla další lahvice. Procházející se snaží skupinku nevidět, za ruku vedené menší děti se za nezvyklým výjevem zvědavě otáčejí, rodiče je netrpělivě popohánějí: „Poď, prosim tě!“

Další, tentokrát větší parta, se stáhla k ohýnku do hluboké, zarostlé strže pod místní školou. Opět s alkoholem a s nahlas puštěnou hudbou. Je fakt, že ti ZATÍM nakazí jen sami sebe, jestli alespoň jednomu z nich už virus kolotá v krvi.

Na zvolna trouchnivějících břízách, skácených při opravě blízké železniční trati, posedává několik piknikujích skupinek bezroušků. Nedělám si iluze, že u jiných sídlišť či v jiných městech a obcích by tomu bylo jinak.

Dle epidemiologa Rastislava Maďara, šéfa pracovní skupiny Ministerstva zdravotnictví pro řízení karanténních opatření, s konzumací alkoholu roste riziko porušování prevence. Je to nabíledni, alkohol uvolňuje zábrany, snižuje úzkost, ale s ní i míru situaci přiměřeného strachu, který má ochranný charakter. Bez něho lidé nadměrně riskují a často ohrožují sebe i druhé.

Vzpomněl jsem si na to všechno, když jsem poslouchal rozhovor se senátorem Janem Horníkem. Horní komora parlamentu projednávala poslaneckou sněmovnou schválený zákon, který by umožnil policii státní i obecní na místě pokutovat až deseti tisíci korunami porušení protikokoronavirových opatření.

Senátor se postavil ostře proti. Prý, většina lidí je slušných, a tu malou menšinu nepoučitelných ani tak vysoká pokuta nepřinutí nařízená opatření dodržovat. To opatření je jen buzerace, nic jiného.

Jedna věc je, že tenhle omšelý protiargument je zpravidla používán, když jakýkoliv skutečný chybí, nebo když je skrýván, třeba aby nevzbudil odpor veřejnosti. Co bych nečekal, že je taková bezmyšlenkovitá fráze bez mrknutí oka použita i v takto výjimečném případě, kdy jde o životy mnoha lidí, a kdy pro naprostý nedostatek zkušeností s takovou globální pandemií nikdo neví, jestli se už přehnala, nebo jestli se máme připravit, že může být ještě mnohem hůře.

Senát se nakonec k uvedenému zákonu nevyjádřil. Aspoň že tak, aspoň že nebyl proti, oddechne si opatrný člověk. Pokud ovšem zná podrobnosti legislativního procesu, je mu jasné, že ve skutečnosti horní komora parlamentu šikovně platnost zákona oddálila. Kdyby jej totiž vrátila zpět do poslanecké sněmovny, byť s negativním stanoviskem, mohla by ho poslanecká sněmovna vzápětí přehlasovat a obratem poslat k podpisu prezidentu republiky.

Takto se už sněmovna nemůže k zákonu vyjádřit a při dodržení všech lhůt se dostane prezidentovi na stůl zhruba až za měsíc. Teprve pak může vstoupit v platnost. Odváží se někdo odhadnout, kolik lidí se za tu dobu zbytečně nakazí a někdo možná i s tragickými následky?

Počty přestupků proti karanténním opatřením rostou, lidé prý už jsou jimi unaveni. Ta „únava“ se projevuje i kolektivním popíjením v restauracích, které měly být dle vládního nařízení uzavřeny. Zjistily to kontroly třeba v Plzeňském kraji.

A aby toho nebylo málo, mocní a vlivní jim ještě dávají „dobré“ příklady, jak na stanovená pravidla zvysoka — kašlat. Nejnověji třeba hradní kancléř Vratislav Mynář, který uspořádal v domovských Osvětimanech zabijačku pro svůj přátelský kruh, do něhož zřejmě patří i tamní starosta.

Jak vážně asi teď budou osvětimanští brát starostovy případné výzvy k dodržování protiepidemických opatření? Bude-li takových příkladů přibývat, nemůžeme asi čekat žádné dobré konce.

Navzdory tomu kdekdo mluví pomalu jako o hotové věci o konci protiepidemických opatření, kdekdo požaduje co nejrychleji znovu nastartovat ekonomiku, co nejrychleji se vrátit do normálu. Leckdo dokonce dyndá, aby se ještě letos umožnilo opět masově cestovat na zahraniční dovolené.

Jako by všichni zapomněli, že se ještě s konečnou platností nevyjádřil koronavirus, hlavní postava tohohle dramatu. Ten koronavirus, kterému jsme bezstarostně podali prst a někteří tak se stejnou bezstarostností činí dále. Neřekl bych, že jde o bezstarostnost oprávněnou, fakty zdůvodněnou.

Třeba ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek se domnívá, že Česká republika i Evropa jsou spíše na začátku epidemie. A přednostka ústavu imunologie FN v pražském Motole Anna Šedivá se vyjádřila, že nový virus se chová trochu divně, a shoduje se s další imunoložkou Blankou Říhovou, bývalou ředitelkou Mikrobiologického ústavu AV, že se toho o něm mnoho neví. Zdravý rozum napovídá, že v takové nejasné, nejisté situaci není pro bezstarostnost prostor, že je na místě spíše maximální opatrnost.

Biolog Jan Zukal z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, byť v trochu jiné souvislosti, že lidé šli koronaviru naproti a že když se nepoučíme, přijde další pandemie. Už ta současná přitom otřásla základy moderní civilizace.

Jak moc, zejména v ekonomické oblasti, to se teprve budeme dozvídat v následujících měsících a rocích. Bude-li nám ovšem ta doba vůbec dopřána. Copak je za téhle situace možné prostě se jen otřepat a automaticky si to namířit do starých kolejí, které nás zavedly tam, kde dnes jsme?