Bezútěšné demokratické primárky

Lukáš Jelínek

Primárky v USA se zúžily na souboj Bernieho Sanderse a Joea Bidena. Bezútěšnost jejich střetu spočívá v tom, že ani jeden z nich nejspíš nemá valné šance Trumpa porazit.

Vyhrál slovenské parlamentní volby ten nejlepší? Stěží. Spíš ten, kdo dokázal nejlépe osedlat veřejné mínění. To samé se dá ostatně říct o nedávném úspěchu Borise Johnsona ve Velké Británii. Autentický levičák Jeremy Corbyn mu hleděl zdálky na záda. Politika je zkrátka disciplína, v níž nezáleží jen na vizích a reálných dovednostech, ale i na schopnosti prezentovat se před lidmi a dobývat jejich důvěru.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Z tohoto úhlu pohledu vyznívají primárky v americké Demokratické straně dost bezútěšně. Po tak zvaném superúterý, kdy se osobnost, jež vyzve republikánského prezidenta Donalda Trumpa, vybírala hned ve čtrnácti státech, se výběr fakticky zúžil na dva adepty, jimiž jsou Bernie Sanders a Joe Biden.

Dlouho avizovaný nástup newyorského exstarosty Michaela Bloomberga se nepovedl — a nepomohlo mu ani 600 milionů dolarů nalitých do kampaně. Stavět jako alternativu k hodnotově nezakotvenému miliardáři jiného hodnotově nezakotveného miliardáře by byla hotová divočina. Pro politický systém je výhodnější, když se neřízené střele Trumpovi postaví politik s minulostí a programem. Těmi jsou Biden i Sanders, jehož pravděpodobně dříve nebo později podpoří také další levicová demokratka Elizabeth Warrenová.

Tím ale dobré zprávy končí. Přes veškeré úsměvy a optimismus působí oba demokratičtí favorité dost nepřesvědčivě. Sanders má na své straně ostře řezaný program měnící USA na zemi evropského střihu se silným sociálním státem. Nakolik je to ale reálné, když se relativně konsensuálnímu Baracku Obamovi nepodařilo ani reformovat systém zdravotní péče?

Biden se zase může chlubit zkušenostmi z nejvyšších pater. Je ale o co stát? není právě on, ztělesnění minulých establishmentů, ideálním Trumpovým terčem?

Sanders má za sebou mladé aktivisty, jimž učaroval životní styl blížící se tomu evropskému, ale dobře si už vede i u střední generace, dále odboráře, průmyslové regiony, naslouchají mu též Latinoameričané. Biden cílí spíše na středostavovského voliče, obyvatele venkova či zemědělských států, úspěch v Jižní Karolině a posléze v dalších jižanských státech potvrdil, že je dobře zapsaný u Afroameričanů.

Umím si představit, že Sanders nakonec nadchne víc demokratů, poněvadž přináší nový styl i nové priority. Odvěká potíž je ale v tom, že kdo uspěje mezi svými, ještě nemusí uspět u voličů. Zejména těch, co se budou mezi demokraty a republikány pečlivě rozhodovat.

Na Sandersovu adresu si mohou pomyslet, že by jim převrátil životy naruby. Tedy pokud by vůbec dokázal osedlat exekutivu — což je samo o sobě pro radikálnější politiky vždy oříšek. U Bidena si ale zase mohou říct, že šanci zlepšit jejich životy už měl coby Obamův viceprezident…

Budou ale vůbec ve své většině uvažovat takto do hloubky? Jedno ze sociologických šetření prozradilo, že významným kritériem pro amerického voliče je například výška kandidáta. A také vzhled i věk. Existují i výjimky, ale poptávka po reprezentativních typech je zjevná.

Je otázka, nakolik jimi mohou být dva veteráni, jeden sedmasedmdesátiletý, druhý o rok starší. Nepočká si většina Američanů nakonec, až kdo se jim nabídne po skončení druhého Trumpova mandátu?

Je otázka, nakolik jimi mohou být dva veteráni, jeden sedmasedmdesátiletý, druhý o rok starší. Nepočká si většina Američanů nakonec, až kdo se jim nabídne po skončení druhého Trumpova mandátu? Repro DR 

Demokraté měli na pozadí Trumpova šíleného varieté šanci najít talentovaného politika (či političku), který je na vzestupu, na lokální úrovni se osvědčil jako člověk schopný rozhodovat, striktně se drží středolevicových hodnot a třeba i dobře vypadá. Nenašli.

Kdyby se mne to týkalo, nezbude mi než z principu hlasovat pro Sanderse. Leč s tušením hraničícím s jistotou, že dál než ke stranické nominaci to bohužel nedotáhne.

    Diskuse
    IH
    March 6, 2020 v 10.17
    Jak známo, prezidenti USA bývají nověji do funkce zvoleni i podruhé. Důvodů by se našla jistě celá řada. Od toho, že prezident ve funkci působí "státotvorně", až po fakt, že po třech letech kritiky nastává kampaň, takže zejména starší voliči mají pocit, že prezident měl stěží čas vůbec se předvést.

    Leccos nasvědčuje tomu, že sám systém primárek nahrává stávajícímu prezidentu. Jeho strana je - konečně - semknutá, zatímco alternativní sice ukazuje, že kandidáty má, ale přesvědčivého, totiž hegemona nikoli.

    V počátcích tenisu čekával minulý vítěz turnaje na svého vyzyvatele. O tom platilo, že se buď mohl rozehrát, nebo prolézt s odřenýma ušima a ...unaven. V osmasedmdesáti letech to na první variantu moc nevypadá.