Marasmus brexitu za námi? Kdepak, teď to teprve začne

Petr Jedlička

Dosud se řešily jen podmínky odchodu. Nyní se začne jednat o tom, co se s brexitem skutečně změní — o tom, kdo na něm vydělá. Boris Johnson přitom bude potřebovat vnějšího viníka.

Trvalo to tři a půl roku. Rok neměli zastánci brexitu v čele Británie plán vůbec, další rok jasnou představu, jaký brexit chtějí, a třetí sílu prosadit kompromis. Tři roky hádek, bojů, vnitrostranických rozvratů. Teprve v posledním půlroce dokázali Boris Johnson, jeho šéfmanipulátor Dominic Cummings a dvě tři z křídel Konzervativní strany získat společně jasnou převahu a prosadit tzv. rozvodovou smlouvu. Učinili tak s pomocí nezákonné blokace parlamentu, stálým vydíráním možností brexitu bez dohody, obětováním severoirských spojenců a permanentní volební kampaní.

Brexit k 31. lednu se v zemi slavil i oplakával. Ve skutečnosti je ovšem zatím jen technický. Jak hezky ilustruje seznam věcí, které jsou od 1. února jinak, připravený BBC, do vypršení jedenáctiměsíčního přechodného období se až na jednu výjimku nic z nejpodstatnějšího nemění.

×
Diskuse
Trošku mě mátlo, jak málo se proti brexitu stavěl britský průmysl. V Německu by proti vystoupení z EU - podle mě - včele kráčeli lídři byznysu a investovali by nemálo pro udržení v Unii.

Docela mě šoklo, když jsem se na to podíval, jak MÁLO průmyslu v Británii zbylo -- průmysl (výroba) se na HDP (údaje 2014) podílí jen 14,6%!!! 80% HDP vzniká ve službách (hlavně bankovnictví a IT) a je v nich zajměstnáno 82% obyvatel ...

Vždyť v Anglii a Walesu začala průmyslová revoluce a jestli nějaké město má mít nálepku průmyslové ikony, tak každý přece řekne Manchester .......... hm, časy se mění.
----------------

Přitom docela dost lidí, kteří byli pro brexit, věří v návrat britského průmyslu -- básní, jak budou zase jezdit v britských autech atd.