Marasmus brexitu za námi? Kdepak, teď to teprve začne

Petr Jedlička

Dosud se řešily jen podmínky odchodu. Nyní se začne jednat o tom, co se s brexitem skutečně změní — o tom, kdo na něm vydělá. Boris Johnson přitom bude potřebovat vnějšího viníka.

Trvalo to tři a půl roku. Rok neměli zastánci brexitu v čele Británie plán vůbec, další rok jasnou představu, jaký brexit chtějí, a třetí sílu prosadit kompromis. Tři roky hádek, bojů, vnitrostranických rozvratů. Teprve v posledním půlroce dokázali Boris Johnson, jeho šéfmanipulátor Dominic Cummings a dvě tři z křídel Konzervativní strany získat společně jasnou převahu a prosadit tzv. rozvodovou smlouvu. Učinili tak s pomocí nezákonné blokace parlamentu, stálým vydíráním možností brexitu bez dohody, obětováním severoirských spojenců a permanentní volební kampaní.

Brexit k 31. lednu se v zemi slavil i oplakával. Ve skutečnosti je ovšem zatím jen technický. Jak hezky ilustruje seznam věcí, které jsou od 1. února jinak, připravený BBC, do vypršení jedenáctiměsíčního přechodného období se až na jednu výjimku nic z nejpodstatnějšího nemění.

Pro ilustraci — začíná emise pamětních mincí, ruší se britské ministerstvo pro brexit, britští evroposlanci se vrací domů a místo červených cestovních pasů se budou Britům vydávat zase modré. Zůstávají přitom jednotné tarify, regulace, evropské právo, volný pohyb osob, práce a kapitálu. Dokonce i do rozpočtu EU musí Británie dále přispívat.

Ona jediná výjimka ovšem stojí za to: formálním vydělením z osmadvacítky — jež se tak mimochodem stává zas sedmadvacítkou jako za topolánkovsko-nečasovských let 2007 až 2013 — se Británie ocitá v úplně jiném postavení. Může, ba musí, vyjednat rychle nové obchodní dohody s nejdůležitějšími partnery. A snažit si zajistit lepší obchodní podmínky je něco jiného než jednat o podmínkách spořádaného odchodu.

Teď půjde o velké peníze. Na mnoho mnoho let.

Boris Johnson hledí do budoucna. Foto Andrew Parsons, flickr.com

Johnson bude chtít co největší volnost v určování podmínek na domácím trhu. Voličům slíbil též kontrolu nad hranicemi. Do toho musí udělat maximum pro udržení velkých firem, které budou mít sklon přesouvat centrály do států EU. Británie se bude lísat k byznysu, aby minimalizovala brexitové ztráty a posílila nový hospodářský model. Bude slibovat subvence, investiční příležitosti, deregulace.

Oproti minulým letům nemá přitom premiér silnou parlamentní opozici. Až začnou jít věci ztuha, a ony začnou, bude se snažit Johnson kličkovat a bude hledat škůdce a viníka. Takřka určitě se jím v Johnsonově-Cummingsově podání stane „nepřející“ EU.

Širší publikum mimo Británii zná zatím Johnsona především jako mluvku, energickou postavu a trochu výstředního politika, který však ví, jak s věcmi pohnout. Dosud se nezažilo, jak malé zábrany má. Že je schopen lhát ráno, v poledne i večer o čemkoliv, jen když mu to poslouží. Že pro osobní úspěch udělá prakticky vše. Sekundovat mu navíc bude teď Donald Trump, který má před volbami a bude chtít s Británií vlastní dohodu.

Nejbližší měsíce by ještě neměly být tak hrozné. Budou vyjasňovací, oťukávací. S létem a na podzim to ale přijde. Že je marasmus brexitu za námi? Kdepak, teď to teprve začne.

    Diskuse
    Trošku mě mátlo, jak málo se proti brexitu stavěl britský průmysl. V Německu by proti vystoupení z EU - podle mě - včele kráčeli lídři byznysu a investovali by nemálo pro udržení v Unii.

    Docela mě šoklo, když jsem se na to podíval, jak MÁLO průmyslu v Británii zbylo -- průmysl (výroba) se na HDP (údaje 2014) podílí jen 14,6%!!! 80% HDP vzniká ve službách (hlavně bankovnictví a IT) a je v nich zajměstnáno 82% obyvatel ...

    Vždyť v Anglii a Walesu začala průmyslová revoluce a jestli nějaké město má mít nálepku průmyslové ikony, tak každý přece řekne Manchester .......... hm, časy se mění.
    ----------------

    Přitom docela dost lidí, kteří byli pro brexit, věří v návrat britského průmyslu -- básní, jak budou zase jezdit v britských autech atd.