Sedíme na poradě a řešíme, koho požádat o bilanční rozhovor do posledního magazínu Pátek Lidových novin v roce 2014. Šéfredaktor Veselin Vačkov zmíní Sedláčka. „Ekonoma Sedláčka?“ odtuší moje kolegyně Nora Grundová.

„Toho v žádném případě! Filmaře Sedláčka,“ říká Vačkov. Díváme se po sobě. Filmaře Sedláčka? Na bilanční rozhovor? Toho, co dostal medaili od prezidenta Zemana? Vačkov přikyvuje: „Proč ne?“

Není nám to moc jasné, protože na bilanční rozhovor se vždycky vybírala nějaká osobnost, která shrnula události celého roku. Politicky, ekonomicky, filozoficky. Jak by mohl uplynulý rok zanalyzovat filmař? Ten se hodí spíš na jiný typ rozhovoru, ale budiž. Vačkov říká, že má na Sedláčka číslo, rozhovor prý udělá Alena Plavcová. Alenka ale zrovna není v práci.

Střih. O pár dní později přijdu do redakce. „Jak to jde?“ Alenka: „Dobře, zítra mám rozhovor se Sedláčkem, tím zrzavým. Akorát to číslo, co mi dal Veselin, to bylo nějaký špatný.“ Popadne mě záchvat smíchu: „Ty jsi požádala o ten bilanční rozhovor zrzavýho Sedláčka? Tak to bude průser,“ směju se. Líčím jí poradu, Alenka nevěřícně: „Tak proto! Já jsem volala na to číslo a ptám se, jste ekonom Sedláček, a ten člověk byl nějak v nepohodě a rychle zavěsil.“

Do redakce přichází Nora Grundová, smějeme se té historce. Tak to bude pecka, až se v magáči objeví zrzatej… Během pár minut je ale jasné, že neobjeví. Veselin Vačkov běhá po redakci rozlícen, za ním celý rudý vedoucí magazínu Vladan Šír. Moc času do uzávěrky nezbývá, Alenka strávila pár dní rešeršováním ekonoma. Musí ale opět potupně volat na číslo od Vačkova.

Muž v nepohodě opáčí, že už má domluvený rozhovor v magazínu MF Dnes. Ten vychází ve vyšším nákladu než Pátek Lidovek. Takže smůla.

Vypadl nám velký rozhovor do silvestrovského čísla. Vánoce na spadnutí, teď bude těžké někoho sehnat. Ekonoma ale Alenka musí přesto zrušit, uzávěrka neuzávěrka.

V redakci, která byla vždy otevřená různým názorům, jsou evidentně najednou někteří na blacklistu, a jiní naopak mají zelenou. Když jsme u té zelené, čekají nás, počátkem roku 2015, ještě další podivnosti. Už měsíc řešíme na poradě, že jedno z čísel našeho magazínu bude o ekologii. Prý „v pozitivním slova smyslu“. Upřímně, už to mi zavání. V pravicových médiích bývala ekologie vždycky téměř sprosté slovo.

Nabízím, že o rozhovor požádám Stanislava Pence. Ekolog, co chová kozy, disident. Navíc právě veřejně oznámil, že trpí nevyléčitelnou nemocí, takže se o něm aktuálně mluví a třeba by mohl mít zájem sdělit, co považuje v životě za důležité.

Vačkov se kroutí, ale nakonec svolí. Jedeme s fotografem na farmu do Českého ráje. Penc si balí jointa a pěkně si mě vychutnává. „Rozhovor? Mafře? Nikdy!“

Běháme za ním po stráni, kde pase kozy, jsme tu už asi tři hodiny a Penc pořád opakuje, že tu byl za ním někdo z MF Dnes a že vykostil všechno, co řekl o Babišovi: „Neexistuje.“

Říkám mu, že mám pár stránek v magáči a bude tam mít všechno, co řekne. Nic cenzurovat nebudu, garantuju luxusní a svobodný prostor na stránkách pana Babiše.

Penc snad po třetím jointu nakonec svolí, ale o ekologii se bavit nechce. Leží mu na srdci, že Agrofert hospodaří na půdě, kterou komunisti znárodnili a která se podle něj nikdy nevrátila restituentům. Tenhle rozhovor se Vačkovovi líbit nebude.

Opět porada k ekologickému vydání magazínu. Lidovky jsou zrovna pod palbou, že jeho domácí oddělení pomohlo odstřelit ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou (ANO). Penc do tisku kupodivu půjde, asi jako důkaz, že jsme svobodné noviny. Nepůjde ale do ekologického čísla. „Tam to chce něco jinýho.“

V ekomagazínu by měla být i reportáž, i s ní to jde ztěžka. Už měsíc tu vymýšlíme nějaké téma, nic není dobrý. Nakonec Veselin Vačkov přichází s námětem, že mám jet „prostě někam na kraj lesa, najít nějakou rodinu, co žije ekologicky a vysvětlí lidem, že mají šetřit přírodu.“

Koukáme po sobě s Norou, to zní jako „super story“.

Sedím za počítačem, v Lidovkách se zastavil Rostislav Matulík z MF Dnes, přišel se rozloučit. Odchází. Odchází i komentátorka Jana Bendová. Matulík líčí, že magazíny budou vycházet na horším papíře, budou se nově tisknout v Agrofertu. A co je šílenost, čtenářům se bude na hotlince vysvětlovat, že jim magazín, který si předplatili třeba na dva roky dopředu, odteď bude chodit na „toaletním papíře“, protože to je „víc ekologické“.

Datum přechodu na horší papír se pochopitelně shoduje s vydáním slavného eko-čísla našeho magazínu.

Všichni víme, že náklady novin jdou už několik let dolů a že je třeba šetřit. Všichni ale také víme, že Andrej Babiš noviny nekoupil proto, že by mu záleželo na fotoreportážích tištěných na pěkném papíře a na kvalitním zpravodajství. Bývalo taky pravidlem, že mezi redakcí a marketingem stávala zeď.

Následující porada je dost bouřlivá. „Takže jste nás měsíc manipuloval? O tohle vám šlo? Chtěl jste použít redakci k marketingu? Zneužít mě jako novinářku a já měla zneužít ty nebohý lidi na kraji lesa? Aby měl Agrofert větší zisk? Není to náhodou podvod na předplatitele? Vážně jste si myslel, že na to nikdo nepřijde? My ani čtenáři?“

Za sklem kukaně v openspacu se křičí.

Každopádně tím se moje angažmá v Pátku Lidových novin nachýlí ke konci. Šéf magazínu Pátek Vladan Šír mi krátce nato sděluje, že chce mít časopis „víc lifestylový a moje složité reportáže se tam už nehodí“.

Praha je plná novinářů bez práce.

Kniha Matematika zločinu, z níž exkluzivně zveřejňujeme ukázku, je založená na stejnojmenném podcastu. Vyjde letos na jaře v nakladatelství Albatros. Její vydání lze podpořit na Hithitu, kde si ji také můžete objednat s autorčiným podpisem. Oproti podcastu, který se noří do případů nespravedlivě odsouzených lidí, kniha přináší další nová zjištění. Zabývá se navíc plagiátorskými kauzami a jejich dopadem na fungování státu — u nás a na Slovensku. Mapuje také dramatickou proměnu novinářského prostředí v době oligarchizace médií.