Prezident Erdogan zahájil tureckou invazi do severní Sýrie, která je přímo namířena proti Kurdům a původním demokratickým silám v regionu. Pod eufemistickým názvem „Pramen míru“ tak začal realizovat okupaci a následné masové přesídlení milionů lidí, kteří uprchli ze Sýrie před válkou.

Bohužel o následném humanitárním rozměru akce hovoří i některá média. O humanitární a mírovou akci skutečně nejde. Fakticky se jedná o eskalaci syrského konfliktu poté, co americký prezident Donald Trump de facto vyklidil tureckému prezidentovi prostor, když stáhl z oblasti americké jednotky. Syrské demokratické síly s hlavní účastí Kurdů byly klíčovým spojencem Západu v boji proti Islámskému státu.

Pokud tedy USA selhaly, evropské země by měly začít jednat a řešit možnosti, jak donutit prezidenta Erdogana invazi odvolat, a to jak diplomaticky, tak zvažovat i možnosti konkrétních sankčního mechanismů.

Zatímco Francie odsoudila útok a spolu s Velkou Británií a Německem požádala o schůzku Rady bezpečnosti OSN, český premiér Babiš, bez znalosti reality, ještě před týdnem hovořil o podpoře plánu tureckého prezidenta. Přitom tak zvaná bezpečnostní zóna, o které na oko hovoří turecký prezident, v Sýrii již existuje. Je pod správou Kurdů, kteří ji vybojovali ve válce s Islámským státem.

↗

Babiš, bez znalosti reality, ještě před týdnem hovořil o podpoře plánu tureckého prezidenta. Foto Presidency of the Republic of Turkey

Podpora i realizace „turecké vize“ ve skutečnosti znamená posvěcení vnucených demografických změn, vytvoření nového válečného ohniska a tím pádem i dalších zástupů lidí s rancem na zádech. Mezinárodní právo navíc přímo zakazuje přesuny obyvatelstva na okupovaném území.

Snažil jsem se, i když Česká republika má jen malý hlas v takto velikých mezinárodních diplomatických hrách souvisejících s agresivní politikou Turecka, upozornit na tento problém již dříve, v roce 2018 po turecké invazi do Afrínu. Nevím, zda premiér tenkrát na základě mého dopisu téma před leadery Evropy zvedl. Situace je nyní neméně vážná.

Jsem rád, že minimálně ve formě stanoviska konečně zareagovalo Ministerstvo zahraničí ČR, nicméně vlažná reakce české diplomacie popisuje pouze realitu. Česká republika by se měla připojit k postupu Anglie, Francie a Německa a jít cestou okamžitých jednání a podpory kroků k zastavení invaze Turecka do severní Sýrie.