Od čtvrtka do neděle se konají ve všech členských zemích Evropské unie volby do Evropského parlamentu. V každé zemi se volí podle místních zvyklostí, proto čtyřdenní lhůta. V České republice se volby konají tradičně v pátek od dvou odpoledne do deseti večer a v sobotu od osmi ráno do dvou po poledni. Výsledky se v celé unii budou vyhlašovat až po uzavření posledních volebních místností v neděli večer.

Největší počet poslanců se tradičně volí v nejlidnatějším Německu — 96. Následuje Francie (74), Itálie a Spojené království (shodně 73), Španělsko (54) a poslední zemí s více než padesátkou poslanců je Polsko (51). Česká republika patří mezi pětici středně velkých zemí, v nichž se volí shodně po jednadvaceti poslancích (spolu s námi sem patří ještě Belgie, Maďarsko, Portugalsko a Řecko). Nejméně poslanců — shodně po šesti — si volí v Estonsku, na Kypru, v Lucembursku a na Maltě.

Poslanci se ovšem v Evropském parlamentu nesdružují podle národní příslušnosti, nýbrž do klubů, nazývaných v europarlamentním žargónu také „frakce“. Tradičně nejsilnější bývají kluby Evropské strany lidové (patří sem německá CDU, z českých stran STAN, Top 09 či KDU-ČSL) a Strany evropských socialistů (sem patří ČSSD). Obě evropské strany spolu měly tradičně v Evropském parlamentu pohodlnou většinu a tvořily jádro umírněné proevropské shody.

V stávajícím parlamentu působily čtyři další kluby mezi padesátkou a stovkou mandátů: euroskeptičtí konzervativci (kromě odcházející britské konzervativní strany sem patří třeba česká ODS), liberálové (vedení bývalým belgickým premiérem Guyem Verhofstadtem a s účastí ANO), evropská levice (se zastoupením KSČM) a zelení (bez české účasti).