Analýza Hnutí Duha zjistila při zkoumání, nakolik jsou české politické strany a jejich zástupci v Evropském parlamentu pro-ekologické, zajímavou skutečnost. Mezi pěti europoslanci s „nejzelenějším“ profilem jsou tři zástupci zvolení za českou sociální demokracii (Jan Keller, Olga Sehnalová a Pavel Poc).

Co do programu je ale ČSSD podle Hnutí Duha pozadu, za aliancí Spojenci pro Evropu, Piráty, a dokonce i Hnutím ANO. V sociálně demokratickém programu údajně řada ekologických témat zcela chybí. Na druhé straně se ale od zástupců ČSSD v europarlamentu dá očekávat, že budou prosazovat i ta „zelená“ témata, která v programu strany nejsou. Což je naprostý opak kandidátů za ANO, u kterých se naopak dá předpokládat, že hezky ekologicky napsaný program vlastní strany zastávat nebudou a půjdou na ruku znečišťovatelům životního prostředí.

Tento drobný paradox ukazuje na dvě skutečnosti — na výborný marketingový profil Babišova hnutí, zakrývající nevábný obsah, a na druhé straně na nečitelnost ČSSD, která se jeví jako strana dvou tváří. Kdo sleduje českou sociální demokracii dlouhodobě, tuhle nečitelnost a dvoutvářnost dobře zná. Provází ČSSD od doby, kdy byla „rozkročenou“ stranou oslovující dost odlišné skupiny voličů a dosahující na výsledek okolo třiceti procent.

↗

ČSSD se jeví jako strana dvou tváří. Na předních místech evropské kandidátky však má alespoň osobnosti, které z ní představují to lepší. Foto FB O. Sehnalové

Volební výsledky sociální demokracie spadly na zlomek někdejší úrovně, ale ona rozkročenost, a s ní nečitelnost, zůstala. Co si má volič myslet o straně, za niž mluví a vystupují na jedné straně Tomáš Petříček, na druhé Jaroslav Foldyna? A politika dvou tváří není jediným problémem dnešní ČSSD. To, že zrovna před volbami do Evropského parlamentu ministr kultury za sociální demokracii doslova válčí s kulturní veřejností, nebo přinejmenším s její mediálně dost viditelnou částí, se nedá označit jinak než jako střelba do vlastní nohy.

Jak argumentovat pro volbu sociální demokracie v letošních eurovolbách, aby to nevyznělo jako laciné fráze? Není to jednoduchý úkol. Samozřejmě se dá říct, že Evropa potřebuje silnou demokratickou levici, potřebuje sociální a demokratickou politiku. Jenže co to dnes přesně znamená? A jsou kandidáti sociální demokracie věrohodnými reprezentanty této politiky?

Domnívám se, že ano, nebo přinejmenším z větší části. Na předních místech kandidátky ČSSD jsou političky a politici, kteří podle mého soudu představují to lepší z dnešní české sociální demokracie a budou i díky svým zkušenostem schopni něčím přispět Evropě i České republice v řadě důležitých oblastí, jako jsou ekologická témata, spravedlivé mzdy nebo kvalita potravin. To je podle mě první důvod, proč letos sociální demokracii volit.

Druhým a podle mě podstatnějším důvodem je, že čeští sociálně demokratičtí europoslanci budou členy dnes druhé nejsilnější frakce europarlamentu, která je na rozdíl od českých poměrů na evropské úrovni důležitým subjektem. Kvůli budoucímu směřování Evropy je důležité, aby sociálně demokratický politický směr na evropské úrovni neskomíral, ale naopak sílil a získával novou vitalitu. Toto nejsou volby do parlamentu ČR a nehrozí, že se sociální demokraté zvolení v České republice spojí s eurobabiši.

Osobně bych si představoval silnější proevropské zaměření české sociální demokracie. To se vůbec nevylučuje s kritickým postojem k mnoha skutečnostem v dnešní Evropské unii. Neznamená to nemít vlastní hlas a vlastní identitu, jak tvrdí euroskeptici. Představoval bych si také, že se bude evropská politika, práce Evropského parlamentu a jeho českých zástupců a obecně postavení, vliv, možnosti a úkoly České republiky v Evropské unii intenzivněji řešit i jindy než jen jednou za pět let před volbami do europarlamentu.

Přál bych všem europoslancům, kteří budou (nejen) za Českou republiku zvoleni, aby se o to pokoušeli a dařilo se jim to, aby o nich bylo slyšet, a díky nim bylo víc slyšet o evropské politice, o tom, co je (ať se to třeba někomu nelíbí) už dlouho také naší společnou věcí, naším společným domovem. A odvažuji se doufat, že mezi těmi, kdo se o to budou dalších pět let pokoušet, bude i několik zástupců české sociální demokracie.