Ve vyspělých zemích je veganství dnes již právně i společensky respektovaným světonázorem. Jeho ochranu u nás garantuje článek 9 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a článek 15 Listiny základních práv a svobod, stejně jako například svobodu náboženského vyznání. Pod tuto svobodu spadá i právo daný světonázor nejen vyznávat, ale i dodržovat postupy neoddělitelně s ním spojené, což v případě veganů znamená právo nebýt nucen konzumovat stravu živočišného původu. Lidé, kteří se ocitnou ve vězení, jsou však zpravidla odkázáni na stravu podávanou v daném zařízení, která veganská nebývá.

Je důležité si uvědomit, že osoby omezené na svobodě (ve smyslu detence) nejsou zbavovány jiných základních lidských práv a svobod, včetně svobody myšlení, svědomí či náboženského vyznání. Evropský soud pro lidská práva (dále „ESLP“) již v obdobných případech týkajících se vegetariánů rozhodl, že stát má povinnost respektovat zvláštní stravovací požadavky vězňů vyplývající z jejich přesvědčení (rozsudek Jakóbski proti Polsku, Vartic proti Rumunsku).

To však neznamená, že by si mohl každý vězeň s odkazem na své přesvědčení vymýšlet libovolné, až absurdní stravovací požadavky, například konzumaci výhradně kaviáru. Judikatura ESLP i českých soudů přiznává právní ochranu pouze takovému světonázoru, který splňuje parametry dostatečné míry přesvědčivosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti (Leela Förderkreis a ostatní proti Německu). Nikoliv tedy názorům bez reálné podstaty, vykonstruovaným jen za účelem uplatňování svévolných požadavků.