V polovině dubna se ve Finsku konaly parlamentní volby. Poprvé v historii tu žádná ze stran nedosáhla dvacetiprocentní podpory a rozdíl mezi vítěznými sociálními demokraty a třetí stranou v pořadí činí pouhé dva mandáty. Tento výsledek zjevně povede ke zdlouhavým a složitým jednáním o budoucí vládě. Běžící kampaň do evropských voleb a z toho plynoucí snížená ochota stran ke kompromisům rozhovory o novém kabinetu rozhodně neulehčí.

K pochopení situace je potřeba alespoň krátce objasnit, jak vlastně funguje finský volební systém. Do dvousethlavého jednokomorového parlamentu jsou zástupci lidu vybíráni d'Hondtovou metodou v třinácti různě velkých volebních obvodech. Finský systém se od toho, na co je zvyklý český volič, liší ve dvou podstatných detailech. Za prvé se ve Finsku neuplatňuje žádná uzavírací klauzule, získání mandátu je tudíž podmíněno pouze překonáním přirozeného prahu dle celkového počtu křesel na daný volební obvod.

Druhým rozdílem je způsob přidělování mandátů konkrétním kandidátům v rámci jedné strany či koalice. Občan volí tak, že na hlasovací lístek napíše číslo jediného kandidáta. Tím dává hlas navrhující straně a zároveň preferenční hlas danému kandidátovi. Mandáty přidělené dané kandidátní listině d'Hondtovou metodou si pak jednoduše rozeberou kandidáti, kteří v ní osobně obdrželi nejvíce hlasů.