V polovině dubna se ve Finsku konaly parlamentní volby. Poprvé v historii tu žádná ze stran nedosáhla dvacetiprocentní podpory a rozdíl mezi vítěznými sociálními demokraty a třetí stranou v pořadí činí pouhé dva mandáty. Tento výsledek zjevně povede ke zdlouhavým a složitým jednáním o budoucí vládě. Běžící kampaň do evropských voleb a z toho plynoucí snížená ochota stran ke kompromisům rozhovory o novém kabinetu rozhodně neulehčí.

K pochopení situace je potřeba alespoň krátce objasnit, jak vlastně funguje finský volební systém. Do dvousethlavého jednokomorového parlamentu jsou zástupci lidu vybíráni d'Hondtovou metodou v třinácti různě velkých volebních obvodech. Finský systém se od toho, na co je zvyklý český volič, liší ve dvou podstatných detailech. Za prvé se ve Finsku neuplatňuje žádná uzavírací klauzule, získání mandátu je tudíž podmíněno pouze překonáním přirozeného prahu dle celkového počtu křesel na daný volební obvod.

Druhým rozdílem je způsob přidělování mandátů konkrétním kandidátům v rámci jedné strany či koalice. Občan volí tak, že na hlasovací lístek napíše číslo jediného kandidáta. Tím dává hlas navrhující straně a zároveň preferenční hlas danému kandidátovi. Mandáty přidělené dané kandidátní listině d'Hondtovou metodou si pak jednoduše rozeberou kandidáti, kteří v ní osobně obdrželi nejvíce hlasů.

Vedle velkých zavedených stran se o vstup do parlamentu ucházela také finská Pirátská strana. K jejímu historicky prvnímu mandátu v Eduskuntě však chybělo necelých 2800 hlasů.

Strana vznikla po vzoru švédské Piratpartiet roku 2008, necelý rok před vznikem českých Pirátů. Vedle reformy autorského práva patří mezi priority strany také rovnoprávnost, svoboda jednotlivce, ochrana životního prostředí a otevřená, daty a vědou podložená správa věcí veřejných. V posledních letech strana zdůrazňuje svou podporu všeobecného základního příjmu. Od svého vzniku strana velmi pozvolna zvyšovala své volební výsledky a předloni poprvé získala několik zastupitelských mandátů v obecních volbách.

Finští piráti se pokoušeli o průlom do parlamentu především v Helsinkách, kde v roce 2017 získali křeslo v místním zastupitelstvu. Hlavní město s 22 rozdělovanými mandáty patří v parlamentních volbách mezi větší volební obvody, tudíž k získání jednoho křesla stačí menší procentní zisk, obvykle kolem 3,5 procenta platných hlasů. Piráti tedy utvořili koalici společně s Feministickou stranou, Liberální stranou a Stranou za práva zvířat.

Tyto strany získaly ve volbách do helsinského zastupitelstva roku 2017 dohromady přes tři procenta hlasů. Vizí bylo zapracovat v kampani a získat společně jeden mandát, jejž by obsadil nejúspěšnější kandidát v rámci koalice — v úvahu připadal buď pirát Petrus Pennanen, nebo feministka Katju Aro, oba toho času helsinští zastupitelé a předsedové svých stran.

Kdyby se to koalici bylo podařilo, šlo by v dějinách samostatného Finska teprve o druhý případ, kdy by poslanecký mandát získalo hnutí do té doby neparlamentní. I když by se zdálo, že bez uzavírací klauzule musí být průnik malé strany do parlamentu relativně snadný, poprvé a zatím naposled to dokázali v 80. letech zelení, jinak vznikaly „nové“ parlamentní strany vždy štěpením, či naopak slučováním stran, které se již v parlamentu nacházely.

Inu, snaha byla, nicméně celkový výsledek 2,9 procenta, v absolutních číslech 11275 hlasů, koalici nestačil. Piráty může mírně těšit leda to, že v rámci koalice byli jediní, kdo vylepšil svůj výsledek oproti komunálním volbám (z 0,9 procenta na 1,5 procenta) a že Pennanen v ní získal nejvíce hlasů (4706).

Mám-li pojmenovat tři hlavní příčiny nepříliš světlého výsledku finských pirátů, první budou bezpochyby zjevné nedostatky ve vnitřní organizaci a koordinaci a z toho plynoucí nedostatečné zapojení dobrovolníků (což představovalo podstatný činitel při úspěchu Pirátů v České republice). Druhý problém podle mne spočíval v přílišném spoléhání na sociální média a zanedbání ostatních kanálů komunikace s voliči.

Třetím, z hlediska budoucnosti nejzávažnějším důvodem je rozložení parlamentních sil na finské politické mapě. Zatímco čeští Piráti mohli těžit z toho, že po sebevraždě Strany zelených střemhlavým skokem do Topolánkovy vlády v České republice prakticky neexistovala jiná uvěřitelná sociálně-liberální alternativa k „tradičním“ stranám, finští piráti vstupují na již dosti obsazené pole. Programově se překrývají se Svazem zelených, Svazem levice a částečně i dalšími stranami. Pro dokreslení budiž řečeno, že finská vláda hlasovala v Radě EU proti nechvalně známé autorskoprávní směrnici).

Aby finští piráti neskončili v zapomnění, musí si urychleně olízat rány, zabojovat v eurovolbách o alespoň trochu důstojný výsledek, okamžitě začít pracovat na svém vnitřním fungování a najít voličsky zajímavá stěžejní témata, kterými se dokážou vyprofilovat oproti parlamentním stranám.