O tom, co se stalo na setkání ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové (ANO) se zahraničními diplomaty, existují dvě protichůdné verze. Podle ministryně Novákové se podařilo zabránit diplomatickému incidentu, podle jejích kritiků se naopak podařilo diplomatický incident vytvořit.

Potupný odchod zástupců Tchaj-wanu z akce, které se předtím pravidelně dlouhá léta účastnili, na nátlak rovněž přítomného čínského velvyslance je v každém případě česká diplomatická nevýhra. Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) se obratem nechal slyšet, že to ministryni vysvětlí, poslanci ODS, lidovců i senátoři z klubu Starostů požadují, aby ministryně rezignovala, a bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) prohlašuje, že za jeho ministrování by se něco takového stát nemohlo, protože tehdy jsme razili politiku jedné Číny zcela jinak.

Zdá se tedy, že průmyslové a obchodní verzi o incidentu-neincidentu nikdo příliš nevěří a Marta Nováková je za fackovací panenku. Babišova ministryně se ale především stala obětí specifického vztahu mezi Pekingem a Tchaj-pejí, který už dlouhá desetiletí komplikuje život těm, kdo se nějakým způsobem do sporu Čínské lidové republiky na jedné straně a Čínské republiky (t.č. na Tchaj-wanu) na straně druhé připletou.

Všichni poučení se musí chovat jako chytrá horákyně, opatrně vážit slova a říkat tomu strategická ambiguita. Ti nepoučení do toho naopak můžou šlápnout jako slon do čínského porcelánu nebo jako Marta Nováková and her boys and girls, když tchajwanské představitele na akci pro diplomaty nejdřív pozvou, aby je pak slušně požádali o co nejrychlejší odchod, protože vzato čistě formálně vlastně žádnými diplomaty nejsou.