Sestry Pospíchalovy si v Číně zkusily roli nežádoucí osoby. Každý se může jednou octnout v roli onoho cizího. Pokud si však uchová víru v lidskost, osud ho svede dohromady s podobnými lidmi, kteří mu nabídnou pomoc kdekoli na světě.

Cestování na vlastní pěst může často přinášet nečekané zvraty a komplikace, i ty ovšem můžou člověka obohatit nejrůznějšími zážitky, které by na svých cestách neočekával. A cestování na vlastní pěst po Číně může být pro cizince často velmi nevlídné. Většina Číňanů nemluví anglicky. Především mimo Peking a Šanghaj je domluva s místními velmi složitá. Čína se nicméně v posledních letech otevírá a s nástupem veškerých vymožeností internetových technologií se dá většina situací zvládnout, pokud je váš čínský protějšek jen trochu ochotný se s vámi domluvit.

Pro mnoho místních je setkání s cizincem, především pak s bělochem či černochem, velký zážitek a i přes jazykovou bariéru se s ním snaží komunikovat. Právě díky rozvoji sociálních sítí potom tyto zážitky sdílí se svými přáteli - proto se vám, jakožto turistovi, mnohokrát za den stane, že vás zastaví skupinka Číňanů (přičemž na věku v tomto případě opravdu nezáleží) a vyfotí si s vámi selfie.

Jeden z doposud nejsilnějších zážitků naší cesty se nám stal v desetimilionovém ZhengZhou, jednom z osmi historických hlavních měst Číny. Navzdory jeho velikosti bylo těžké najít ve městě kohokoliv, kdo mluví anglicky. Ještě těžší se ovšem ukázalo najít hotel, který jsme měli zarezervovaný…

×
Diskuse
August 26, 2016 v 13.13
"....pokud se snažíte pomoci lidem v nesnázích a nemáte vůči ostatním předsudky, osud vás svede dohromady s těmi, kteří se umí zachovat stejně, ať už jste kdekoliv ve světě...."
A proč osud? Proč ne třeba Bůh?
Je víra v osud ateističtější?
LV
August 27, 2016 v 14.42
Fascinující logika
Před dávnými lety jsem šla z práce domů. Byl listopad a nevlídno a zakopla jsem o nějakou bezprizorní Japonku. Dorazila o města na blind a myslela si, že se ubytuje jinde než pod mostem. Vzala jsem jí rovnou domů. Netuším jak jsme se tehdy domluvily. Předpokládám nějaké posunky a mých několik slov angličtiny.
První člověk, který si kdy myslel, že náš malý byt je veliký.

Včera jsem narazila na rozhovor s B. TIbi, vyprávěl jak
potkal uprchlíky, členy muslimského bratrstva, kteří chtějí zavést v Německu teokracii.
Řekl jsem jim. "Musíte být vděční, za to že jste tady. Nesmíte svoji ideologii vnucovat Německu"
Zeptali se mne: "Jsi muslim?"
Řekl jsem jim, že ano.
Řekli mi: "Země náleží Bohu. Německo patří Alláhovi. Alláh nám dal Německo. A my zde zavedeme boží zákony."

Z logiky autorky vyplývá, že protože jsem ochotna občas pomoci člověku v nouzi, musím vítat kolonizaci, islamizaci a těším se postavení občana druhého řádu.

Fascinující logika