Na první pohled by měl být poslední vývoj pro odpůrce brexitu zdrojem značných nadějí. „Rozvodová dohoda“ s Evropskou unií z pera současné vlády opakovaně neprošla a pokus prosadit ji na třetí pokus premiérka Theresa Mayová v pondělí kvůli pokračujícímu odporu poslanců alespoň prozatím odložila. Zároveň je na základě předchozích hlasování zjevné, že v Dolní sněmovně existuje dostatečná většina na zablokování tolik obávaného odchodu zcela bez dohody.

Z takové situace by měli logicky profitovat příznivci setrvání v EU, jejichž argumenty navíc v těchto dnech značně posílily hned dvě mimořádné občanské aktivity. V sobotu konaného pochodu požadujícího druhé referendum se v Londýně zúčastnil nejméně milion lidí a stal se vůbec největším protestním aktem v Británii od 15. února roku 2003, kdy se po celé zemi demonstrovalo proti účasti ve válce v Iráku.

O víkendu také nabrala sílu parlamentní petice za odvolání aplikace článku 50 Lisabonské smlouvy — tedy článku, na jehož základě byl spuštěn proces odchodu z Evropské unie, a který podle rozhodnutí Evropského soudního dvora z konce loňského roku může Británie kdykoli jednostranně zastavit. Zatímco ve čtvrtek měla petice milion podpisů, v pondělí už jejich počet přesáhl pět a půl milionu a překonal tak všechny předchozí iniciativy od zavedení tohoto instrumentu v roce 2015.

K tomu, aby parlament musel o petici diskutovat, přitom stačí „pouhých“ sto tisíc podpisů. Iniciátoři se nyní snaží dosáhnout toho, aby se pod petici podepsalo více než 17 milionů lidí, kteří před necelými třemi lety hlasovali pro opuštění Evropské unie. Odvolání aktivace článku 50 v případě „naprosté paralýzy“ ohledně debaty okolo brexitu v pondělí veřejně podpořil vůbec první člen vlády Mayové, náměstek ministra zahraničí Mark Field.

Ministr financí Philip Hammond (rovněž jako první člen vlády) pro změnu prohlásil, že si konání druhého referenda o brexitu „zaslouží být zváženo“ spolu s dalšími návrhy na řešení současné patové situace. Přesně to si v pondělí odhlasovali i poslanci, když navzdory přání premiérky s podporou desítek konzervativních rebelů podpořili, aby mohli ve středu hlasovat o celé sérii možných variant dalšího postupu.

Pro referendum

V tuto chvíli není jasné, jestli se bude rozhodnutím parlamentu řídit i premiérka Mayová, přesto stojí za to se ptát, zdali by se v případě ponechání iniciativy na samotném parlamentu podstatně zvýšily šance na britské setrvání v EU — ať už formou opakování referenda s možností hlasovat pro „remain“, nebo prostřednictvím alespoň dočasného zastavení procesu jako takového díky odvolání článku 50.

Rozložení parlamentních sil je následující. Druhé referendum má od samého roku 2016 neochvějnou podporu všech menších opozičních stran, od Liberálních demokratů, přes skotské a velšské nacionalisty, až po jedinou zelenou poslankyni. K nim se v polovině února připojila takzvaná Nezávislá skupina, ve skutečnosti odpadlíci z Labour Party, kteří v budoucnosti zřejmě založí alternativní středolevicovou stranou. Celá tato koalice má v Dolní sněmovně díky většinovému systému nevelké zastoupení: pouhých 62 poslanců z 650.

Zhruba dalších dvacet až třicet odpůrců brexitu je možné najít i ve vládní Konzervativní straně, ti však do této chvíle případnou podporu nového referenda nebo odvolání článku 50 nedávali najevo a většina z nich se klonila spíše k vlažné podpoře dohody Mayové. Mnohem větší, možná až stočlenná skupina konzervativních rebelů, si naopak přeje brexit za jakýchkoli okolností a právě ona spolu se severoirskou Demokratickou unionistickou stranou v posledních měsících opakovaně zablokovala vládní dohodu.

Rozdělení labouristé

Klíčovou roli by za této situace měla přirozeně hrát Labour Party, jíž v Dolní sněmovně zbývá 245 poslanců. Dostupné průzkumy ukazují, že přesvědčivá většina jejích voličů chce v unii zůstat a přeje si, aby strana podporovala vypsání druhého referenda — podle lednové studie Party Members Project (PMP) jich je 72 % a ne náhodou se řada vysoce postavených labouristů objevuje na akcích s tímto požadavkem.

Masové sobotní demonstrace se tak například zúčastnil první místopředseda Tom Watson nebo populární starosta Londýna Sadiq Khan, jenž se v projevu označil za „hrdého Evropana“ a nechal se slyšet, že „nastal čas zastavit aktivaci článku 50“. Na sobotním shromáždění ovšem podobně jako v minulosti chyběl jeden zásadní člověk: sám předseda strany Jeremy Corbyn.

Corbynova role vzhledem k brexitu je od počátku těžko čitelná a podle kritiků mu ve zmatené situaci chybí tolik potřebný leadership, který by stranu nasměroval k prosazování jasné alternativy. V průběhu kampaně kolem prvního referenda zůstával Corbyn stranou dění a po jeho odhlasování se klonil k respektování výsledků za předpokladu, že bude zachována stávající míra ochrany spotřebitelů a pracujících.

To podle něj dohoda Mayové rozhodně nezaručila, postavil se tudíž proti ní a po prvním neschválení se stejně neúspěšně pokusil v parlamentu svrhnout vládu a otevřít cestu předčasným volbám. Od té doby vyzývá premiérku střídavě k odstoupení a k tomu, aby nechala parlament rozhodnout o alternativě k její dohodě. Problém je, že tuto alternativu dosud neupřesnil.

Varianty na stole

Menší opoziční strany se Corbyna opakovaně snaží přesvědčit o tom, aby bylo onou alternativou právě druhé referendum o brexitu s možností celý proces zastavit. Jenže pro předsedu labouristů jde zřejmě o nepřekročitelnou pozici, ať už kvůli vlastní celoživotní skepsi vůči projektu Evropské unie nebo i kvůli praktičtějším obavám z toho, že se mu nepodaří pro levici znovu získat chudší a zpravidla brexit podporující oblasti ve středu a na severovýchodě Anglie.

Další lidové hlasování sice není vyloučeno, mělo by ale spíše podobu „potvrzujícího referenda“ o dohodě Mayové, jak to navrhují poslanci Peter Kyle a Phil Wilson. První místopředseda strany Tom Watson na sobotní demonstraci prohlásil, že v případě schválení jejich dodatku by byl on sám ochotný dvakrát odmítnutou dohodu napotřetí podpořit. Součástí takového referenda by přitom zřejmě možnost setrvání v EU nebyla.

I k takovéto formě dalšího referenda je ovšem Corbyn zatím skeptický a jeho preferovanou variantou je podle všeho „norský model“, v jehož rámci by Británie formálně vystoupila z unie a zároveň by stejně jako Norsko, Lichtenštejnsko a Island zůstala součástí jednotného trhu. Proponenti tohoto uspořádání tvrdí, že je vyzkoušené a bylo by možné jej rychle a bezproblémově dohodnout s evropskými partnery v rámci Mayovou dojednaného prodloužení do 12. dubna nebo 22. května.

Mezi řadou vládních i opozičních poslanců však vzbuzuje odpor, protože Británie by byla vázána evropskou legislativou a volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Nejeví se proto, že by se za touto variantou mohla sjednotit sama Labour Party, natožpak potřebná většina v Dolní sněmovně. Která z variant řešení brexitu má největší podporu britského parlamentu, by každopádně mělo ukázat středeční indikativní hlasování.