Když v roce 1946 Winston Churchill ve svém slavném projevu vyzval k integraci Evropy, nevěděli jeho posluchači, zda počítá Velkou Británii k evropskému kontinentu, nebo ne. Dnes je to krásný příklad vývoje poválečné historie a studenti politologie o tom dodnes spekulují. Churchillova logika platí ovšem stále: Kontinent je bezpečný jen tehdy, pokud spravuje hospodářství, nebezpečné zbraně či informační trh společně.

Velká Británie tehdy sice byla světovou mocností řadící se k vítězům, ale oběma světovými válkami oslabenou. Přesto jsou Churchillovy vize dodnes platné. Sjednotit hospodářství a vojenství, to je prostředek, který členské země těch nejrůznějších integračních společenství nutí k hledání společné cesty a zamezuje možnosti agresivních řešení. Také zahrnutí Německa mělo a má svou logiku. Dříve nebezpečná země je v síti integračních struktur „pod kontrolou“ a působí zcela jinak, než působila po první světové válce.

Vyhlášený viník války tehdy, po roce 1919, sice platil reparace, ale revanš byla v diskusi — nejdříve mimo demokratické struktury, ale pak v roce 1933 vyšla do centra moci a zničila tehdejší Evropu a zemi samu. Ovšem strašení Německem s poukazy na nacismus je dosti slabomyslné a ignoruje právě evropskou roli Winstona Churchila.