Británii bude i nadále vládnout konzervativní kabinet v čele s premiérkou Theresou Mayovou. Při hlasování o nedůvěře ji pohodlnou většinou devatenácti hlasů podpořili poslanci Dolní sněmovny včetně rebelů z vlastní Konzervativní strany požadujících co nejtvrdší brexit a koaličních partnerů ze severoirské Demokratické unionistické strany (DUP).

Hlasování o nedůvěře vyvolal předseda opozičních labouristů Jeremy Corbyn v reakci na úterní debakl při pokusu protlačit sněmovnou vládou vyjednanou dohodu o vystoupení z EU. Labour Party doufala, že se jí tak podaří prosadit předčasné volby, které dlouhodobě považuje za nejlepší řešení stávající politické krize.

Podle labouristů nese zodpovědnost za neschopnost najít potřebnou většinu pro jakoukoli variantu brexitu právě Mayová, jíž například slovy stranického místopředsedy Toma Watsona „chybí představivost a pružnost k tomu, aby sjednotila občany“ a „autorita na světové scéně k tomu, aby vyjednala dohodu“.

Hlavním terčem kritiky se ale po neúspěchu hlasování o nedůvěře stalo vedení Labour Party a především sám Jeremy Corbyn, jehož další opoziční strany v britském parlamentu obviňují z neochoty formulovat k vládnímu návrhu jasnou alternativu. Například předseda liberálních demokratů Vince Cable nebo bývalá předsedkyně a jediná poslankyně zelených Caroline Lucasová ještě ve středu vyzvali Corbyna k podpoře druhého referenda o brexitu.

Jak zdůraznila i Lucasová, podporu druhému referendu podle průzkumu vyjadřuje podporu přesvědčivá většina členů Labouristické strany a řada jejích významných politiků, kupříkladu starosta Londýna Sadiq Khan. Druhé referendum také v čerstvě zveřejněném dopisu požaduje 71 labouristických poslanců. Jeremy Corbyn ale tuto variantu doposud odmítal přijmout s odkazem na vůli voličů a z obav, že si znepřátelí elektorát v bývalých labouristických baštách ve střední a severní Anglii.

Právě v těchto oblastech měl brexit největší podporu a Corbyn doufá, že ztracené voliče dokáže nalákat k největší levicové straně zpět. Osobně navíc vůči Evropské unii vystupoval po celou politickou kariéru kriticky a v kampani před referendem o brexitu téměř nevystupoval.