Přestože způsob vystoupení Spojeného království z Evropské unie zůstává nejasným, po úterním večeru je alespoň jisté, že to nebude podle nynější dohody dojednané britskou vládou. Dolní sněmovna ji totiž smetla ze stolu a premiérka Theresa Mayová utrpěla na parlamentní půdě vůbec největší porážku v moderní historii země, když pro „rozvodovou smlouvu“ hlasovalo 202 poslanců a 432 bylo proti. Srovnatelnou porážku zažila vláda naposledy v roce 1924 pod vedením Ramsayho MacDonalda.

O neúspěchu dohody s EU předem nepochyboval prakticky nikdo — dojednané podmínky se nezamlouvaly příznivcům brexitu v Konzervativní straně, koaličním partnerům ze severoirské Demokratické unionistické strany, ani opozičním odpůrcům vystoupení z unie. Premiérka Mayová ostatně s vidinou porážky hlasování původně plánované na prosinec k nevoli poslanců odložila.

Od evropských politiků se mezitím pokusila získat alespoň záruky, že nenastane aktivace tak zvané severoirské pojistky, tedy nejkontroverznějšího bodu celé dohody, která mohla potenciálně vést k setrvání Severního Irska v rámci jednotného evropského trhu. Theresa Mayová také přesvědčovala umírněné zastánce i odpůrce brexitu, že jedinou variantou k jejímu návrhu je chaotické vystoupení z Evropské unie bez dohody.

Pokud by se jí podařilo přesvědčit alespoň dostatek poslanců na to, že by v parlamentu dohoda neprošla relativně těsnou většinou, očekával se premiérčin návrat k jednacímu stolu s Bruselem, možná získání dalších ústupků ve sporných oblastech a druhý pokus v Dolní sněmovně. Vzhledem k bez nadsázky historické míře porážky však tato možnost nepůsobí reálně. Vláda Mayové se navíc již ve středu bude muset potýkat s hlasováním o nedůvěře, které okamžitě po debaklu vyvolal předseda labouristů Jeremy Corbyn.

Nejistá budoucnost

Pokud jej ustojí, jak se v tuto chvíli předpokládá kvůli ohlášené podpoře koaliční DUP, musí vláda nejpozději do pondělí předložit alternativu, o které se má podle vyjádření premiérky „konstruktivně“ jednat napříč politickými stranami a vzápětí s představiteli Evropské unie. Za jeden z nejrealističtějších scénářů dalšího vývoje je považováno odložení data vystoupení Británie z EU, stanoveného na 29. březen. S tím by však musely souhlasit všechny členské státy Evropské unie, a také opět britští poslanci.

Pak by mohlo následovat vyjednávání o zcela nové dohodě, která by měla v Británii větší naději na úspěch. Problémem zůstává mimořádně rozdělený parlament včetně rozporů uvnitř obou dvou hlavních stran, v nichž žádná z obou dosud diskutovaných variant nemá podporu nadpoloviční většiny poslanců. Za pozitivní je možné považovat alespoň to, že nadpoloviční většina poslanců je evidentně proti chaotickému brexitu, jak ukazují hlasování ze začátku tohoto měsíce, kterými si zákonodárci vynutili větší slovo při jednáních o podobě vystoupení z EU.

Také v případě úspěšného svržení vlády Mayové a vypsání předčasných voleb by bylo s největší pravděpodobností nutné odložit datum odchodu nebo jej prozatím úplně zrušit. Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora z konce roku 2018 může totiž vláda i bez podpory parlamentu kdykoli odvolat aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy, na jehož základě vystoupení z EU probíhá.

Předčasné volby však negarantují jednodušší řešení současné situace, protože ani jejich potenciální vítěz — Labouristická strana — není v otázce podoby brexitu jednotná. Zatímco značná část stávajících poslanců a řada kdysi vlivných stranických figur včetně bývalého premiéra Tonyho Blaira a jeho pravé ruky Gordona Browna volá po druhém referendu o setrvání v EU, sám předseda Jeremy Corbyn tuto variantu dlouhodobě odmítá. Nejlogičtějším kompromisem by se tak mohl stát tak zvaný norský scénář, kdy by Británie vystoupila z Evropské unie a zároveň zůstala součástí jejího jednotného trhu.