Britští poslanci jsou stále nespokojenější s Theresou Mayovou. Když v pondělí odpoledne oznamovala, že ruší plánované hlasování o její vládou vyjednané dohodě o vystoupení z Evropské unie, premiérčin projev opakovaně přerušovaly nesouhlasné výkřiky a salvy neskrývaného výsměchu.

Drsné kritice poslanců včetně řady zástupců vlastní Konzervativní strany se Mayová nevyhnula ani v úterý, i když jim tentokrát nebyla osobně přítomná; odpor místo ní musel snášet stranický kolega David Lidington. Místo zrušeného hlasování totiž Dolní sněmovna svolala o tomto kroku mimořádnou debatu.

Nedůvěra vládě? Zatím ne

Menší strany opozice už před jejím vypuknutím požadovali vyvolat rovnou hlasování o vyslovení nedůvěry vládě; na jeho nutnosti se shodli liberální demokraté, Skotská národní strana (SNP), Zelení a velšští nacionalisté z Plaid Cymru kvůli — slovy Iana Blackforda, lídra SNP v Dolní sněmovně — „nejhorší ústavní krizi v moderních dějinách země“.

Zdaleka nejsilnější opoziční strana, labouristé, takovou variantu nakonec odmítli, přestože podle jejich předsedy Jeremyho Corbyna „nemají ve vládu pražádnou důvěru“. Alespoň prozatím dávají přednost vyčkat, jestli se Mayové podaří prosadit změny v navržené dohodě podle jejich požadavků.

„Pokud [premiérka] nepřinese víc než prázdná slova podpory, pak musí okamžitě, bez dalších odkladů a úhybných manévrů předložit svou dohodu Dolní sněmovně a vrátit tak parlamentu právo rozhodnout,“ prohlásil Corbyn v úterý před poslanci. „Pokud to neudělá, musí jít. Průtahy už nemůžeme tolerovat.“

Průtahy budou

Průtahy jsou ale podle všeho přesně to, k čemu se v tuto chvíli Theresa Mayová upíná. Lidington na otázku, kdy se bude hlasovat o vyjednané brexitové dohodě, odpověděl nanejvýš vyhýbavým způsobem. Prý „spíš dříve než později, ale předtím, než určíme přesné datum, musíme znát výsledek premiérčiných rozhovorů“ se zástupci EU.

Mluvčí Mayové se už předtím nechal slyšet, že se klíčové hlasování může uskutečnit kdykoli do 21. ledna. Tedy do vůbec nejpozdějšího možného data, kdy by měla britská vláda o svém postoji informovat evropské partnery, aby se k dohodě následně mohl vyjádřit Evropský parlament a Británie by k 29. březnu vystoupila ze společenství na základě schválených podmínek odchodu.

Premiérka se během tohoto „oddechového času“ chystá intenzivně vyjednávat s představiteli Evropské unie a jednotlivých členských států, jež by chtěla přesvědčit o nutnosti změn v dojednané smlouvě, aby více odpovídala představám rebelů v její vlastní straně a případně našla širší podporu v parlamentu.

Vyjednávání

Již v úterý se tak sešla se stálým předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem, s holandským premiérem Markem Ruttem a s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. V příštích dnech se chystá vyjednávat s irským předsedou vlády (taoiseachem) Leo Varadkarem nebo s předsedou Evropské komise Jean-Claude Junckerem. O brexitu se bude neplánovaně hovořit také na čtvrtečním jednání Evropské rady.

Vyjádření představitelů Evropské unie i jednotlivých členských států ovšem nedávají valnou naději na dosažení podstatných změn. Znovu otevírat již dojednanou dohodu v posledních dnech kategoricky odmítl Tusk i Juncker nebo právě irský premiér, podle něhož je smlouva o brexitu „jedinou možnou dohodou mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím a není možné o ní znovu vyjednávat“.

Juncker naznačil víceméně jedinou myslitelnou variantu, když prohlásil, že Evropská unie může poskytnout „jasnější stanoviska a detailnější interpretaci“ dohody. Evropské státy tak zřejmě předsedkyni britské vlády nabídnou ujištění o tom, že nevyužijí „pojistku“ týkající se Severního Irska k nátlaku na Británii nebo k jejímu zadržování v celní unii s EU a slib usilovat o rychlé dojednání obchodní smlouvy.

Otázkou ale zůstává, jestli pouhá prohlášení mohou zapůsobit na odpůrce dohody. Podle řady analytiků nikoli. „Nic z toho neřeší strukturální problém, tedy rozpor mezi právně závaznou povahou irské pojistky ve smlouvě o brexitu a nezávazným politickým prohlášením,“ domnívá se kupříkladu Carsten Nickel z konzultační firmy Teneo.

Těžké hledání většiny

V tuto chvíli není možné vyloučit, že se Therese Mayové ještě podaří uhasit revoltu ve vlastní straně a získat v parlamentu těsnou většinu třeba s pomocí některých liberálních demokratů a menšiny labouristických poslanců z volebních okrsků, které významně podpořily brexit. Zapůsobit by mohla časová tíseň i nátlak byznysu, jehož špičky se většinou postavily na stranu Mayové.