Mark Hollis, Talk Talk a nekonečný fade out
Aleš KauerV posledním únorovém týdnu byla zveřejněna zpráva o úmrtí Marka Hollise, výjimečného hudebníka, zpěváka, skladatele a zakládajícího člena legendární skupiny Talk Talk, která v osmdesátých letech povýšila pop do sféry skutečného umění.
Psát o kariéře, o popu nebo o nějakém obecném úspěchu v souvislosti s osobností Marka Hollise (4. ledna 1955—25. února 2019) a kapely Talk Talk se mi jednoduše příčí a jeví se jako krajně vulgární. I když k němu vlastně všechny výše zmíněné přívlastky patří. Nechci Marka Hollise stavět na piedestal, přestože tam už dávno měl být.
A tak někde vzadu, hluboko ve mně se to chvěje radostí, že o něm vlastně nikdo moc neví. Že je to taková interní záležitost těch, co naopak vědí. A že najít si tuto osobnost a dozvědět se o ní víc stojí poměrně velké úsilí, na jehož konci však čekají okamžiky nesmírné hudební blaženosti.
Baví mě sledovat cestu hudby k posluchači. Proto si dovolím nastínit tu svoji. Začalo to někdy v polovině devadesátých let, kdy vycházel novinový formát Rock & Popu. Každých čtrnáct dní jsme hltali nové zprávy, často tam znělo jméno Hollis a Talk Talk. Cédéčka byla drahá, a tak člověku nezbývalo než se, podle popsaných souvislostí, dopátrat nějaké konkrétnější představy.
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale já nikdy na art-pop a art-rock moc nebyl, takže v poho.
Hlavně jsem rád, že i když je hudební rubrika DR dost chudá a nahodilá, aspoň se zde nevyznává čirá destrukce vydávaná za autenticitu, jako na A2larmu.
Díky, strávil jsem příjemné odpoledne s Talk Talk.