Chilsko-americký hudebník Nicolas Jaar, žijící do nedávné doby v New Yorku, je už dnes v oblasti elektronické hudby pojem. Svět nadchnul opusem Space Is Only Nois (2011), definujícím svůj vlastní prostor zadumanými kompozicemi propojujícími terénní nahrávky s akustickými a elektronickými nástroji. V roce 2016 se pokusil navázat deskou Sirens, o slovo se dral syntetický punk a vlastní politický postoj.

Pod značkou Darkside natočil s kytaristou Davem Harringtonem desku Psychic (2013), kterou Pitchfork zařadil mezi stovku nejdůležitějších desek desetiletí. Další projekt nazvaný Daftside je jednorázový vtípek, pod nímž Jaar s Harringtonem zremixovali opěvovanou desku Daft Punk. Mix nazvaný Random Access Memories Memories je volně k poslechu na Soundcloudu (viz: soundcloud.com/daftside). A konečně letos, pod aliasem A.A.L (Against All Logic), vydává své nové dílko u labelu Other People, stroze pojmenované 2012—2017.

Jaar je zakladatelem a vlastníkem newyorského vydavatelství Other People, takzvaného „seriálového labelu“, který funguje na podobné bázi jako předplatné časopisu. Každý týden poskytuje svým členům nový digitální obsah. Zasvěcení se mohou, vedle Nicových prací, těšit z děl Davea Harringtona, Williama Basinskeho, Willa Epsteina, Nikity Quasim, Lydie Lunch a mnoha dalších. V roce 2017 byla původní webová stránka labelu přeměněna na rádiovou síť s číslovanými kanály v rozmezí od 0 do 333. Kanály, které produkují zvuky, jsou označeny násobky tří. (Viz other-people.network).

Bavíme se stále o Jaarovi, ale měli bychom mít na paměti to, že na albu A.A.L (Against All Logic) 2012—2017 nikde nefiguruje jeho jméno, nic z toho, co zde slyšíme, nezní jako Jaar. Jeho jménu se ale nelze vyhnout. Jak název napovídá, jde o kompilaci DJ setů, které nemají mnoho společného s jeho zadumanými kompozicemi z minulosti.

A.A.L (Against All Logic) je méně formální projekt, než na co jsme u Nicolase Jaara zvyklí. Střídá vzorky sedmdesátkového diska, funky, techna a na dřívější, téměř chirurgickou pečlivost ve výběru a použití samplů kašle. Tím ale nechci říct, že producent, který obvykle nabízel ambiciózní koncepty, slevil ze svých vysokých nároků. Tento bezmála sedmdesátiminutový set je přesně tím, co se hodí do předčasného léta roku 2018.

V druhém plánu je silně cítit nadhled, odpoutání se od všech současných problémů a pocitů. Pročetl jsem s ním několik rozhovorů, v nichž reflektuje brexit, Trumpa, Sýrii a s tím spojené vlastní pochybnosti. Nicolas balí svá elektronická fidlátka a stěhuje se z New Yorku: „Tohle město je stále více ovládáno bankéři a tvůrci digitálního obsahu. Je to jedno z nejdražších měst na světě, už tady nemohu žít. Nevím, jak si udržet tvůrčí zápal, aniž bych nepodlehl ekonomickým tlakům.“

Doufejme tedy, že vročení 2012—2017 není u této nahrávky začátkem konce jednoho z nejtalentovanějších producentů elektronické hudby za posledních několik let.