Nils Frahm (*1982) je německý hudebník, skladatel a producent žijící v Berlíně. Kombinuje postupy klasické a elektronické hudby. Má za sebou vedle sólové tvorby i řadu spoluprací s umělci jako Anne Müller, Ólafur Arnalds, F. S. Blumm. Se svými spolužáky Fredericem Gmeinerem a Sebastianem Singwaldem vydal v roce 2016 dvě zajímavé desky pod názvem Nonkeen.

Do širšího povědomí se kupodivu dostal až svou sedmou řadovou deskou Spaces, vydanou v roce 2013, jež byla koláží živých a studiových prací. Ani občasný potlesk vstřícného publika nedokázal rozbít strukturu této vynikající nahrávky. S nadšením jsem očekával, kam Nils Frahm svůj kompoziční um s citem pro moderní postupy posune. V roce 2016 vydává album nazvané Solo. Jedná se o čistě klavírní album, na němž rozvíjí Satieho minimalismus (v doslovném významu), kde správná struna na správném místě a ve správnou dobu dokáže udělat zázraky.

Aktuální All Melody je tedy devátou studiovou deskou, která vyšla na respektovaném labelu Erased Tapes a navazuje tam, kde skončila Spaces. Byla nahrána ve studiu Saal 3, které sídlí v bývalém východním bloku Berlína, kousek od Sprévy, ale daleko od centra. Studio leží v industriálním prostoru mezi starou elektrárnou a cementárnou. Je to údajně, především díky svým architektonickým propozicím, jedno z nejlepších studií v Evropě, a na celkovém zvuku nahrávky je to znát.

Dalo by se říci, že daleko od centra je i Nils Frahm se svojí hudbou přemosťující dva hudební světy. Ten klasický, odkazující k již zmiňovanému Eriku Satiemu, Valentinu Silvestrovovi nebo Philipu Glassovi, a potom ten hypnotický, technický svět se sluchátky reprezentovaný Brianem Enem. Filosofií své hudby ale zůstává nejblíže k Stevu Reichovi a jeho „hudbě jako postupnému procesu“.

Emocionální citlivost v kontrastu s technicistním zvukem rovného beatu vytváří na All Melody vzrušující napětí. Mnozí by se v možnostech studia utopili. Frahm jej ale využívá odměřeně, s matematickým smyslem pro věc a s ohromnou dávkou citu. Prostorový „ruch“ — slyšíme sešlapávání pedálu nebo zaskřípění — využívá především v klidnějších skladbách, které dodávají nahrávce specifickou atmosféru.

Na aktuálním albu se mu navíc podařilo funkčně rozšířit vlastní zvuk o ženské a mužské vokály, trubku, varhany. Svými zvukovými převleky doslova škádlí, vytváří sugestivní a emocionálně nabité tracky, které se neustále proměňují. Všechny melodie jsou zasuty mezi strukturami, vynořují se postupně, téměř plaše, jsou načrtnuté a nikdy dořečené. I tento smysl pro zdrženlivost tvoří z poslechu nahrávky zážitek.

Kdo by si jej chtěl poslechnout naživo, Nils Frahm bude hostem letošního pražského Festivalu Spectaculare ve Velkém sále Lucerny 23. dubna 2018.