Společnost Parlophone se rozhodla rekapitulovat kariéru Davida Bowieho a vydat každý rok sérii remastrovaných alb z konkrétního období. V roce 2015 vyšel první komplet pod všeříkajícím názvem FIVE YEARS (1969—1973). V roce 2016 vychází WHO CAN I BE NOW? (1974—1976) s dosud nevydanou nahrávkou The Gouster. Třetí set přichází letos pod názvem A NEW CAREER IN A NEW TOWN (1977—1982) a obsahuje takzvanou Berlínskou trilogii alb Low , „Heroes“ a Lodger, dále potom Stage live album a Scary Monsters (and Super Creeps). Bonusem je nový mix desky Lodger, kterého se ujal Tony Visconti, dlouholetý Bowieho spolupracovník a producent, Stage live (2017), EP „Heroes“ a disk Re: Call 3, jež obsahuje kromě všech vydaných singlů a jejich B-stran také málo známé EP Ball. Součástí je i knížka s fotografiemi, přetištěnými dobovými recenzemi, technickými návrhy alternativních obalů, rozhovory.

New Music: Night And Day

Psal se rok 1976, David Bowie zakončil turné Station To Station a cítil nutkání vypadnout z Los Angeles, démoni se mu vpíjeli do žil tak intenzivně, že bylo nutné jednat. Poté, co se seznámil se spisovatelem Christopherem Isherwoodem, měl Bowie jasno, dekadentní atmosféra města Berlína, kterou mu Isherwood vylíčil, byla přesně tím, co hledal. S Iggym Popem, parťákem do nepohody, jehož kapele The Stoogies produkoval Bowie desku Raw Power (1973), nasedli do letadla a zamířili do Evropy. Společně se ocitli na Postupimském nádraží a při výstupu nikdo moc netušil, co bude dál.

Místo, kde s Iggym žili (Schöneberg, Hauptstrasse 155), patřilo k nejchudším čtvrtím. Spartánské podmínky Bowiemu vyhovovaly, snad i pro jakýsi pocit pokání. Velkou výhodu tohoto místa znamenala jeho poloha, kousek odtud sídlilo studio Hansa a při delší procházce se dalo dojít až k Berlínské zdi. Nevýhodou bylo zjištění, že toto město je jako dělané pro ty, kteří chtějí utápět své deprese v alkoholu.

Útěk od všeho vnějšího ventiloval Bowie skrze hudbu. Na novince začal pracovat prakticky okamžitě. Album pod zamýšleným názvem New Music: Night And Day mělo vyjít už v listopadu 1976. Jenže vedení RCA se rozhodlo jej vydat až po Novém roce, protože by ho „stejně nikdo pod stromeček nekoupil“. Vyšlo tedy začátkem roku 1977 jako Low. Bowie se rozhodl album nijak nepropagovat, nedával rozhovory ani nehýřil důvtipnými komentáři, mlčel, zalezlý v berlínských špeluňkách v Kreutzbergu, rozhodnutý užívat si anonymitu cizího města.

Low & „Heroes“ & Lodger

Dnes se Low řadí k mistrovským dílům nejen v kontextu Bowieho tvorby, ale i obecně. Je to vlastně do maximální míry vzdorující nahrávka, dílo, které korunovalo jeho bezmála desetiletou kariéru. Bowie se v textech opakovaně snaží zapomenout na L. A., zároveň se ale nechává inspirovat berlínským životem.

Pověstný Bowieho eklektismus vstřebal samozřejmě i německou experimentální kosmische musik, respektive krautrock. S kytaristou NEU! Michaelem Dingerem si přál spolupracovat, ke spolupráci ale nikdy nedošlo. O Kraftwerk prohlásil: „Co jsem na nich zbožňoval, byla odhodlanost stát mimo stereotypní americké sledy akordů.“ Co bylo podstatné, s touto scénou seznámil Briana Ena, který byl zvukem německých kapel nadšený. Všechny tyto okolnosti měly nepochybně velký vliv na zvuk nahrávky Low. Emocionální výstřednost Bowieho se tady asi nejvýrazněji prolnula s Enovými novátorskými postupy. Ostatně vše vznikalo za pochodu. Při vstupu do studia existovalo jen pár bodů, které ještě během nahrávání Brian Eno měnil. Desku Low zastupuje jediné oficiální video, ovšem o to cennější. Bolestně anorganické By My Wife je jen pro silné žaludky.

„Heroes“ vyšlo ještě týž rok, vznikalo také spíše za pochodu a je jediným albem z Berlínské trilogie, které bylo kompletně nahráno v Berlíně ve studiu Hansa. Písně nejsou tak osobní jako na Low. Deska je především o městě, v němž vznikla, o zdi, která nejen fyzicky, ale i mentálně rozdělila celý svět na dvě půlky a pro samu ochranu ideálů málem rozpoutala třetí světovou válku. To všechno Bowie, v tu dobu už převážně s čistou hlavou, vnímal velmi intenzivně. Desku opět propojují zběsilé disonance strany A s nervním klidem strany B. Velice výrazně se na ní podepsal Robert Fripp, „jediný virtuoz, kterého jsem si oblíbil“, tvrdil později Bowie s úsměvem. Mnoho lidí zastává názor, že deska měla skončit skladbou Neuköln, freejazzově beznadějným zvukem saxofonu. Název alba „Heroes“ je v uvozovkách, svědčí tedy o jakési ironii a nadhledu. Závěrečná The Secret Life of Arabia sice nenabízí řešení, je ale pozitivním vydechnutím a nadějí.

Lodger představuje pomyslnou čáru za berlínským obdobím, které se neslo ve vzájemné spolupráci s Brianem Enem. Závěrečný odkaz předchozí desky v písni The Secret Life of Arabia je zde rozvinut do detailů. Lodger nese prvky vzájemného mísení hudebních kultur a tento set ho nabízí navíc v novém remixu Tonyho Viscontiho, který byl míchán ještě za dohledu Davida Bowieho. Exotická a esoterická duplicita dostaly tímto remixem novou ostrost. Průzkumnická horlivost nahrávky Lodger prošlapala cestu třeba Davidu Byrnovi a jeho Talking Heads. Deska se měla původně jmenovat Planned Accidents.

Berlín

Málokteré město má tak výraznou zvukovou stopu jako Berlín. Zanechali ji všichni od Iggyho Popa, Nicka Cavea a Birthday Party, Blixy Bargelda a Einstüerzende Neubauten přes Atari Teenage Riot až ke všem techno-DJům a mnohým dalším, kteří přispívali k duchu místa a dodávali mu jedinečnou atmosféru. A byla to samozřejmě náklonnost vzájemná. „Berlín byl mojí největší inspirací,“ prohlásil v jednom rozhovoru Blixa Bargeld. Podobně mluví o Berlínu David Bowie: „´Heroes´ reflektuje pouliční život Berlína, proto je deska po výrazové stránce tak radikální.“

Existuje ale i řada dalších paralel: Lou Reedova koncepční deska Berlin a jeho postavy Jim a Caroline postávající s lahví Dubbonetu u Berlínské zdi. Album Achtung Baby nahrávali irští U2 v Hansa Studios poblíž nedávno zbořené Berlínské zdi. V osmdesátých letech zde žil Martin Gore (Depeche Mode) a je zde pochována Nico.

Super Creeps

Na Scary Monsters (and Super Creeps) (1980) se David Bowie představuje v nové éře. Deska opět fascinuje tím, jak dokonale odráží svoji dobu. Ostatně všechny desky Davida Bowieho (včetně těch, které ještě přijdou) jsou vlastně dokumentárními hudebními záznamy včetně celkového outfitu. Na Scary Monsters se paradoxně vrací až ke svým počátkům. V písni Ashes to Ashes si znovu navléká masku, cituje ze svého prvního singlu Majora Toma „sjetého z nebeských výšin“, ale to vše jenom proto, aby nabral sílu k dalšímu rozmachu. Bowie samozřejmě vnímá příchod punku a nové vlny, ale neveze se na ní jako tisíce dalších. Svým typickým způsobem ji znovu obohacuje a doplňuje o zkušenosti z předchozích let. Tímto albem byla dovršena Bowieho neuvěřitelně proměnlivá a plodná hudební éra, která dodnes nenalézá srovnání.

Nic moc navíc

Když se podíváme na A NEW CAREER IN A NEW TOWN kritičtěji a srovnáme ho s předchozími boxy, nezbývá nám než s lítostí konstatovat, že nepřináší prakticky nic moc navíc. Jediné dosud nezveřejněné verze skladeb jsou Jean Genie, Stay a Suffragette City na CD Stage 2017. Kromě toho chybí téměř všechny bonusové skladby, které byly zveřejňovány v devadesátých letech a jsou roztroušeny po kompilacích iSelect a All Saints. Dále chybí některé živé raritní nahrávky, které se objevily třeba na kompilátu RarestOneBowie. Nenabízí se bizarní Revolution Song, nahraný s kapelou The Rebels pro film Just a Gigolo, cover verze nekompromisní I Feel Free od Cream, kterou natočil koncem sedmdesátých let, a tak dále. Místo toho nám nabízí jedenáctiminutové EP Ball, hudbu, jež doprovází Brechtovo televizní drama, Baal podléhá dramaturgickým požadavkům inscenace a je spíše muzikálového charakteru, nemá nic společného s jeho dobovou tvorbou. Je to ale zároveň poslední nahrávka pro RCA Records. Disk Re: Call 3 je pro ctitele Bowieho tvorby prakticky zbytečný — vše jsme už slyšeli. Což je dost zásadní vada na jinak krásně zpracovaném setu.

Punk is Dead

Punk vyřešil všechny problémy, které si předsevzal, a odešel. David Bowie také vyřešil cestou do Berlína vše, co bylo nutné k dalšímu žití. Překlenul neuvěřitelně hektickou dobu čtyřmi výjimečnými nahrávkami, které změnily pohled na alternativní hudbu, stihl vyprodukovat dvě výborné desky Iggymu Popovi — The Idiot a Lust For Life. K úplnému dořešení problémů pomohl i definitivní rozchod s Angie Bowieovou, který se táhl roky a ubližoval oběma. Ale snad nejdůležitější tečku znamenal rozchod se všemi závislostmi, které mohou motivovat stejně tak zběsile jako zabíjet.

Osmdesátky jsou na spadnutí, David Bowie se rozhlíží, nasává atmosféru a pomalu do nich vstupuje. První krok je taneční...

CD Box Set ‘A New Career In A New Town (1977 - 1982)’

Low - 1977 /remastered 2017/ 1CD

„Heroes“ - 1977 /remastered 2017/ 1CD

„Heroes“ E.P. - 1977 /remastered 2017/ CD-EP

Stage - 1978 /remastered 2017/ 2CD

Stage - 2017 /remastered 2017/ 2CD

Lodger - 1979 /remastered 2017/ 1CD

Lodger - 2017 /Tony Visconti 2017 Mix/ 1CD

Scary Monsters (And Super Creeps) - 1980 /remastered 2017/ 1CD

Re:Call 3 - 2017 /non-album singles, single versions and b-sides, BALL E.P. /remastered 2017/ 1CD 128 Page hardback book