Společnost HB Reavis zahájila přípravné práce k demolici objektů pražského brutalistního areálu Transgas. Vedení hlavního města Prahy se nicméně nevzdává naděje na záchranu architektonicky cenných staveb a chce s vlastníkem nadále jednat. Výsledky schůzek ovšem odmítá komentovat. Proti demolici protestuje část odborníků i veřejnosti. Ve středu se u Transgasu bude demonstrovat.

„Pokračujeme dle komunikovaného harmonogramu. V pátek jsme zahájili přípravné práce, které budou pokračovat instalací lešení. Z technologických i bezpečnostních důvodů je třeba odstranit překážky, které by postavení lešení bránily. Počítáme, že instalace lešení proběhne v řádu týdnů. Přesný postup prací lze ale odhadovat těžko, bude se přizpůsobovat výsledkům sondážního průzkumu fasády i aktuálnímu počasí,“ sdělil Deníku Referendum mluvčí firmy HB Reavis Jakub Verner.

Práce na objektu začaly zbořením portálu u spodního vstupu do jedné z věžových administrativních budov. Ten nebyl součástí původního projektu Transgasu, a jeho demolice se tak hlavních staveb nedotkla. Bagr nicméně dále odtrhal i konstrukci původní železobetonové fontány na prostranství před věžemi. Dělníci současně zahájili odřezávání některých kovových prvků objektu.

Hlavní fáze demolice zčane v půli března, kdy plášť staveb rozstříhají hydraulické nůžky a další části odřeže autogen. Po zhruba půlročním bourání nadzemních budov přijdou na řadu i podzemní prostory, jimiž areál disponuje. HB Reavis má podle demoličního výměru na provedení prací dva roky. Po jejich skončení na místě Transgasu vyroste multifunkční kancelářský objekt s názvem Vinohradská 8.

Unikátní stavba, nebo sporné napodobení západních vzorů?

Vedení hlavního města Prahy firmu HB Reavis vyzvalo k jednání již na sklonku minulého roku. „I kvalitní stavby poválečného období, zvláště opomíjených let šedesátých a sedmdesátých, si zaslouží péči. Příkladem je budova Transgasu, které hrozí demolice. Při zachování respektu k vlastnickým právům chceme s majiteli hledat společnou cestu pro zachování tohoto architektonického bohatství,“ napsali zastupitelé v otevřeném dopise.

Za brutalistní areál se postavil také Klub za starou Prahu nebo iniciativa SOS Transgas, která k Transgasu svolala protestní shromáždění. „Ukažme nesouhlas s bezohledným ničením společného kulturního dědictví a tím, že špičková architektura, inženýrský design a jejich nadčasové hodnoty mají ustoupit dočasným komerčním zájmům,“ uvedla v pozvánce na facebookové stránce protestu. O akci projevilo zájem na patnáct set lidí.

Postoj obhájců Transgasu ovšem nesdílí ministerstvo kultury, které v minulých letech pod vedením Daniela Hermana (KDU-ČSL) zkoumalo, zda areál prohlásit za kulturní památku. V roce 2016 tak na základě posudku Národního památkového ústavu učinit odmítlo. Stanovisko ale nechal ministr Herman po podnětu od Klubu za starou Prahu přezkoumat. Jen o několik měsíců později však rezort památkovou ochranu znovu odmítl udělit.

„Autoři Transgasu se snažili napodobit západní vzory s velice sporným výsledkem,“ rozhodlo tehdy ministerstvo zcela obráceně než jeho přezkumná komise. Budovy podle něj nelze pokládat za významný příklad brutalismu. Jednou z výtek bylo i to, že se v areálu neodehrála žádná významná kulturněhistorická událost.

Transgas tvoří komplex brutalistních a high-tech budov postavených mezi lety 1972 a 1978 v centru Prahy na základě návrhu architektů Václava Aulického, Jiřího Eisenreicha, Iva Loose a Jindřicha Malátka. Dominantou areálu jsou věžové administrativní budovy vysoké zhruba třicet metrů připojené náměstíčkem s fontánou k budově dispečinku. Ta se vyznačuje netradiční fasádou tvořenou osmnácti tisíci kostkami z tmavé žuly, která ve své době chránila dva sálové počítače před otřesy z nedalekých železničních tunelů.