Úroveň ochrany a dodržování základních lidských práv poklesla téměř ve dvou třetinách ze sto třinácti zemí hodnocených loňským indexem právního státu („Rule of Law Index“). Na vině je podle pozorovatelů globální vzestup autoritářského nacionalismu a klesající ohledy států k jejich mezinárodním právním závazkům. Vyplývá to ze zprávy organizace World Justice Project, která výroční hodnocení zpracovává.

„Všechno nasvědčuje, že v krizi jsou nejen lidská práva, ale i lidskoprávní hnutí,“ komentuje závěry zprávy profesor Samuel Moyn z Yaleovy univerzity. „V mnoha různých státech tato základní práva padají za oběť politickým hnutím bouřícím se proti negativním dopadům ekonomické globalizace, z níž těží převážně bohatí,“ vysvětluje.

Úpadek základních práv od Filipín po Polsko

Základem indexu jsou obsáhlá reprezentativní dotazníková šetření, jichž se po celém světě zúčastnilo více než sto tisíc respondentů a přes tři tisíce expertů z dvou desítek různých oborů. Zachycuje, jak různé aspekty právního státu vnímají sami občané. Hodnotí faktory v celé řadě klíčových oblastí od svobody projevu, tisku, vyznání a sdružování, až po nestrannost soudů, absenci korupce či práva pracujících. Právě v kategorii základních práv se propadlo jednasedmdesát států — tedy necelé dvě třetiny.

Jako vůbec nejhorší vychází z žebříčku Venezuela, jež je v tuto chvíli svědkem násilného potlačování protestů a ostrého politického konfliktu mezi vládou a opozicí. Nezáviděníhodné postavení na chvostu sdílí s Afghánistánem a Kambodžou.

Prvenství v nejrychlejším propadu za poslední rok pak drží Filipíny, jejichž silácký prezident Rodrigo Duterte rozpoutal po svém zvolení brutální „válku proti drogám“, jež vedla k tisícům mimosoudních poprav. Vynesla mu mimo jiné stíhání Mezinárodním trestním soudem. Aby se vyšetřování vyhnul, odstoupil Duterte raději přímo od zakládající mezinárodní dohody, která soud v Haagu zřídila.

O pět míst se od poslední zprávy propadly také Spojené státy, jež podle výzkumu zažívají zvyšující se míru diskriminace a úpadek institucí omezujících státní moc. Přispělo k tomu také omezování volebního Afroameričanů a původních obyvatel a jiné metody, jež snižují svobodu a reprezentativnost voleb. Nejlépe si naopak vedou skandinávské státy — Dánsko, Norsko, Finsko a Švédsko — následované Německem a Nizozemskem.