Mediálně zavaleni kauzou Čapí hnízdo, Babišovými dětmi či krizí ČSSD nejsme v rámci radikální levice schopni reflektovat jeden poněkud závažný trend, a to konstantní posilování volebních preferencí ODS. Ta se svými necelými osmi procenty z roku 2013 dokázala poskočit na současné druhé místo s předpokládaným třináctiprocentním výsledkem. A v reálu může být i hůř. Je třeba se obávat? Může se opakovat politika brutálního utahování opasků?

Mnozí by řekli, že nikoliv, protože skočili na špek rozšířenému mediálnímu mýtu, totiž že ODS se po kauze Nagygate chytla za nos, vzpamatovala, očistila a nyní vstupuje do politiky s novým, slušným předsedou, bez kmotrů a s čistým štítem. Jiní řeknou, že ODS je sice banda grázlů, ale pád Nečasovy vlády z ní odstranil alespoň to nejhorší. Já nesouhlasím ani s jedním z těchto tvrzení — domnívám se, že ODS vstupuje do boje o křesla v ještě horší sestavě než za dob Topolánkovy mafie.

Nedávno jsem hovořil s jedním z pirátských zastupitelů Frýdku-Místku. To, že (pragmatická) část Pirátů koketuje s povolební vládní koalicí, je veřejná věc, zarážející je ovšem argumentace mnohých z nich. Dozvěděl jsem se, že záleží na tom, zda boj o moc ve straně vyhraje nacionalistické křídlo Václava Klause mladšího, anebo „demokratická“ frakce tvořená „Fialou, Stanjurou nebo Drobilem“. Tolik k tomu nejlepšímu, co může ODS personálně nabídnout.

↗

Pavel Drobil, to nejlepší, co může ODS personálně nabídnout. Repro DR

Pokud bychom se zastavili u Václava Klause mladšího, Nečas i Topolánek by ve srovnání s ním museli nosit svatozář. Tady snad netřeba komentář, stručně jen připomeňme, že Václav Klaus ml. voličům nabízí populismus nejhrubšího zrna, kdy do přesvědčivé demagogické rétoriky velmi často balí lži a polopravdy.

Kde jsou ty časy Topolánkovy Noci dlouhých nožů. Klaus jde ještě dál a za nezájmu svých stranických nadřízených mluví rovnou o bílé rase a jejím zachování. A to tak zapáleně, že ho jako jediného z politiků označil za svého spojence i militantní neonacistický web White Media.

A jak je na tom údajné demokratické křídlo? Co se týče předsedy strany, Fiala svou vlastní zpovědí potvrzuje, že ODS žádnou sebereflexí neprošla. Kdo by čekal, že si bude sypat popel na hlavu za kauzu Nagygate, je na omylu. Podle Fialy šlo o státní převrat a hotovo. Co se týče Fialovy ideologické výbavy, je to jen méně radikální Okamura, který chce bojovat proti „diktátu EU“ a „neomarxistům“.

Další šedé eminence strany na tom nejsou o nic lépe. Člen republikového sněmu Pavel Drobil je přímou spojnicí se zkorumpovanou „starou“ ODS a jeho mafiánské praktiky dokumentuje dokonce i Wikipedie. Zbyněk Stanjura je spojen s doposud největšími korupčními kauzami na opavském magistrátu. A mohli bychom pokračovat dál a dál.

Uznávám, že Andrej Babiš se nyní jeví jako relevantnější nepřítel. Ale berme v potaz, že je pragmatik. Ví, že nasbíral hlasy nespokojených, protestních voličů a nemůže si dovolit naordinovat politiku brutálních škrtů, protože právě mnozí Babišovi voliči byli před šesti lety těmi, kteří v ulicích bojovali proti Nečasově vládě.

ODS ale svou politiku staví na ideologii. Bude chudým brát a bohatým dávat proto, že „trh to tak chce“ a „podnikatelé musí být motivováni“. Vzhledem k tomu, že politická kultura od minulých vlád ještě více zabředla do bahna vulgarity, nečekejme, že budou s nespokojenou veřejností jednat v rukavičkách.

Ostatně nikoho tímto nenavádím, aby „volil levici“ či „dal hlas menší straně“. ODS je třeba porazit zejména v argumentační rovině a vrátit ji na smetiště dějin s jejími sedmi procenty, které (doufejme) ještě klesnou. Vždyť to není tak těžké. Když chcete vyhrát volby, laciný antibabišismus, vyprázdněný antikomunismus a obligátní kopání do Evropské unie není až tak silná munice.