Ministr Ťok (ANO) vyhlásil v novinách ze svěřeneckého fondu Andreje Babiše (MfD, 20. 10. 2018), že se rozhodl sebrat obcím, občanským spolkům a dalším účastníkům správních řízení jejich právo odvolat se k soudu. Prý budou díky tomu úředníci rychleji rozhodovat.

Odvolává se přitom na mýtus o „všemocných spolcích“, které v měsíční zákonné lhůtě občas upozorní úřady na chybu. Ťok přisuzuje takovým připomínkám nadpřirozenou moc. „Uhranou“ prý úředníky tak, že zapomenou na povinnost do třiceti dnů připomínky dle vlastní úvahy zamítnout či využít.

„Uhranutí“ úředníci nejeví známky aktivity i celé roky a rozhodování se protahuje. V pohádkové zemi krále Miroslava by takové úředníky obratem nahradili schopnějšími, sjednotili a zjednodušili by rozhodování a stavělo by se rychleji. V Půlnočním království by zavedli výjimky z výjimek a zakázali zpívat.

Podobně jako panovník druhé zmíněné země z pohádky o Pyšné princezně už ministr Ťok tolikrát zopakoval své „slibuju, co jsem slíbil“, že už mu nikdo nevěří. A tak přestoupil na temnější stranu a troubí na poplach. Spolu s několika dalšími politiky se zoufale snaží udržovat při životě mýtus, že za všechno mohou připomínky.

Parlament uvěřil a loni vyloučil občanské spolky z připomínkování územních i stavebních řízení týkajících se drtivé většiny stavebních a těžebních projektů. Od letoška se těchto řízení spolky neúčastní. Tedy s výjimkou nepočetných, přitom ale důležitých řízení o dálnicích (a podobně obřích projektech), kde stát tuto možnost spolkům ponechal. Slibované zrychlení se přirozeně opět nedostavilo u žádných projektů.

Pokud se chce Ťok skutečně držet svého mýtu, musí „zakázat zpívat“ také starostům. A vysoká kauce skutečně může odradit starosty hlavně menších obcí od odvolání k úřadu i k soudu (jedno podle zákona podmiňuje druhé). Nutno přiznat, že takový krok může u některých řízení přinést časovou úsporu jednoho až dvou měsíců. S dekádami, které úředníci na přípravě staveb stráví, to nehne a přehlédnutá chyba může na konci vyústit v ještě delší zdržení. Ale tím se teď netrapme.

Ťokův nápad totiž narazí na tři překážky. Starostové jsou mnohem vlivnější skupina než spolky a někteří chtějí opravdu hájit zájmy svých voličů. Ústavní soudci a soudkyně také nejsou žádná ořezávátka a Ústava stanoví, že všichni jsou si před zákonem rovni. Především tu ale o zákonech nerozhoduje král, ale volený parlament. Zrušíme-li princip rovnosti, kdo zabrání ministrovi Ťokovi příště navrhnout třeba další překážky veřejné kontroly?

Ne. Většině našich volených zástupců se nebude chtít vracet zpátky do středověku. Ťokův návrh neprojde. Můžeme se proto brzy těšit na nějaký další. „Dopravní království“ se nám totiž už roky hroutí před očima a jeho zoufalý panovník už dávno nedělá rozumné, ale pouze zoufalé věci.