Zachovejte mi prosím naději, že konečně vedení tohoto státu bude jednotné. Že k dvojici Zeman-Babiš přibude také odpovídající předseda Senátu. Ten dosavadní narušuje jednotu! Není ani vulgární, ani agresivní, ani mstivý, ani prolhaný. Kde potom vzít ve vedení tohoto státu společnou řeč?

Avšak teď se zdá, že by mohlo dojít k zásadní změně: Kubera jako kandidát na předsedu Senátu je ta naděje. Má sice ještě co dohánět dokonce i Babiše, natož Zemana. Ale já pevně věřím, že by se to v čele Senátu brzy naučil. Jak říká Zeman: „Je to výrazná osobnost.“ A to je jedna z několika záruk, že by to Kuberovi šlo.

Pak konečně bude vedení tohoto čitelné, jasné a našemu bodrému lidu, nám všem, srozumitelné a blízké. Žádné dělení národa, ale spojení na té nejvyšší úrovni. A až na dno, pro všechny.

Myslel jsem si zprvu, že by to mohlo potěšit naši společnost už proto, že naší největší postavou historie je Jára Cimrman. Dokonce by se mohlo zdát, že by takové složení pasovalo do nějalé jeho hry. Ale pak jsem uznal, že z Cimrmanova díla nelze usuzovat na takovou dokonalost, jakou by představoval uvedený trojlístek lídrů.

Hledal jsem dál kořeny takového výběru a také jsem se podíval do několika textů o Švejkovi. A tam jsem našel nahlížení na Josefa Švejka ostrým zrakem profesora Václava Černého. (To je ten, který byl pokračovatelem Peroutky, jenž přece — jak všichni víme — v jednom kuse chválil Hitlera.)

Cituji: „Drobný lidový človíček skrovných obzorů, ale veliké praktické zkušenosti, mravních rozměrů kolibřích, ale chuti do života nadmíru zdravé, kterého válka postaví před drtivý úkol ubránit svůj holý život před nejstrašlivější mašinerií společensko-mocenských sil a před násilím všech posvěcených i neposvěcených vrchností světa...

A ukazuje se, že si s nimi ví docela dobře rady: má svou osobitou empirickou metodu, jež je přesně vzato metodou slabocha v boji s obry. Je jistým poťouchle vtipným druhem „strhávání lživých masek“, usvědčování ze lži, kterému nebudeme hledat jméno, neboť je již má, má je od něho, neporovnatelné, dokonalé — Švejk „švejkuje“. A ještě Václav Černý dodává: „Švejk, prototyp čecháčka“.

Hle, jak lze naplnit smysl českých dějin. A ne v nějaké abstraktní rovině, či dokonce v intelektuálském zahloubání, ale přímo v politickém vedení tohoto státu! A v prezentaci, které všichni dobře porozumíme, protože se o ni více či méně pokoušíme sami co nejčastěji a například v podobě soudobého pragmatismu i úspěšně.

Takže prosím: zvolte předsedou Senátu Kuberu. Ať už je jasno. A vedení státu bude jednotné, silné, milované, všude ve světě obdivované a vážené. Plné síly, odvahy, pevných pravidel a jasných ideálů. Stačí tak málo: Kubera v čele Senátu. A naděje na zářnou budoucnost se naplní.