Bez fanfár a velkých gest se v pondělí po třech letech civilistům a podnikatelům otevřely hranice mezi Jordánskem a Sýrii. V osm hodin ráno místního času obě země zprůchodnily hraniční přechod Nasíb v provincii Dará, který před vypuknutím syrské občanské války ležel na klíčové dálniční tepně mezi Ammánem a Damaškem.

Jednotky syrského prezidenta Bašára Asada hraniční přechod zajistily už začátkem července v rámci ofenzivy proti povstalcům na jihu země. Jeho zprůchodnění však bylo možné teprve po několika měsících intenzivních vyjednávání a také po obnově poškozené infrastruktury na syrské straně.

Obnova hospodářství

Od otevření hranice si obě země slibují zejména hospodářské benefity. Asad v tuto chvíli ovládá většinu syrského území, hranice měl nicméně do této chvílie funkční jen s Libanonem, který vedle Sýrie sousedí už pouze s Izraelem. Právě Jordánsko přitom v minulosti představovalo významnou zemi pro přepravu syrského zboží do států Perského zálivu a dále na východ.

Také Jordánsko vlivem syrské občanské války ztratilo významného obchodního partnera a nejvýhodnější dopravní spojení se Středomořím a už tak slabá ekonomika malého království se stala ještě závislejší na finanční podpoře strategických spojenců. Ti jej ostatně museli nedávno zachraňovat podpůrným balíčkem po vlně masových protestů proti úsporným opatřením.

Jordánsko dlouhodobě nebylo Asadovu režimu nakloněné — v roce 2014 například vyhostilo syrského velvyslance a podporovalo několik skupin rebelů. Jak se ale zdá, zdejší vláda vzala na vědomí, že se diktátorovi dříve či později podaří celou zemi dobýt zpět, a dala tak přednost pragmatičtějším pohnutkám. Vedle nutnosti řešení špatné hospodářské situace je to naděje navrácení alespoň části z více než milionu syrských uprchlíků, kteří v tuto chvíli žijí na jordánském území.

Signál změny

Pro Asadův režim jde o jeden z prvních skutečně hmatatelných důkazů o postupné normalizaci vztahů s arabským světem, který s ním v reakci na občanskou válku přerušil styky. Sýrii bylo mimo jiné pozastaveno členství v Lize arabských států a řada důležitých regionálních hráčů, zejména Saúdská Arábie nebo Katar, financemi a dodávkami zbraní významně podporovala různé povstalecké frakce. Izolovaný Asad se pak musel spoléhat výhradně na pomoc Ruska a Íránu včetně přítomnosti jejich ozbrojených sil na vlastním území.