Každý rok přicházíme téměř o dvě miliardy korun kvůli odlivu kapitálu z vodárenských společností, které jsou dnes ve správě zahraničních subjektů. Za poslední rok to bylo 1,56 miliardy a v roce 2016 dokonce 2,14 miliardy korun. Celkem v letech 2015— 2017 odteklo do zahraničí 5,63 miliardy.

Podle vládní analýzy odlivu zisků je vodárenství jedním ze sektorů s nejnižším podílem re-investic. Jinak řečeno, sektor vodárenství se zahraniční investoři snaží prostě vyždímat víc než jiné součásti ekonomiky. Pouze jedna pětina všech zisků zůstává v České republice a zbylých téměř 80 procent odtéká pryč. Za největší část je zodpovědná firma Veolia z Francie, kapitál ale odchází i do firem z Německa, Rakouska nebo Španělska.

Jak je to možné? Vše začalo v druhé polovině devadesátých let minulého století, kdy se vodárenské společnosti začaly privatizovat. V některých případech se jednalo přímo o prodej, ve většině případů však o smlouvy o dlouhodobém pronájmu. Systém dlouhodobého pronájmu pak představuje právě onen kámen úrazu. Výsledkem totiž je, že zahraniční investoři můžou těžit z velkých zisků, ale neleží na nich hlavní odpovědnost za údržbu a modernizaci infrastruktury. Odpovědnost zůstává stále na bedrech měst a obcí. Jedná se o ukázkový případ privatizace zisků a zespolečenštění nákladů.