V Olomouci se schyluje k rozřešení dlouholetého střetnutí o zachování nebo poškození panoramatu starého města. To je sice chráněno jako městská památková rezervace, ale přímo na její hranici má navzdory právu, historii i etice vyrůst výšková stavba, která může zásadně znehodnotit nejen bližší i dálkové pohledy na historickou Olomouc, ale také průhledy z centra ven.

Zkusme si nejprve stručně připomenout historii tohoto místa. Řeka Morava tady, při jihozápadním cípu starého města odpradávna meandruje a vytváří ostrov. Po zrušení olomoucké pevnosti na konci 19. století na něm měla vyrůst drobná vilová čtvrť se zábavním parčíkem.

V meziválečných letech získala sousední pozemky i s ostrovem Heikornova rodina s cílem vybudovat zde továrnu na jedlé tuky. Heikornovi si k projektu továrních objektů volili talentované místní i brněnské architekty, také městský stavební úřad trval na kvalitě architektury, a tak zde za dvě desetiletí vyrostl pozoruhodně kultivovaný průmyslový areál.

V rámci protektorátní arizace továrnu získal osobní lékař Adolfa Hitlera Theodor Morell. Těm z Heikornovy rodiny, kteří přežili holocaust, nebyl majetek po válce vrácen a továrna MILO byla znárodněna. Privatizace po roce 1989 přes pozoruhodný návrh na rekonverzi nakonec vyústila v plošnou demolici vytunelovaného podniku.

Na ostrově pak vyrostla obrovitá stavba supermarketu. Nedávno bylo sociologickým průzkumem prokázáno, že jeho poloha v těsném sousedství historického jádra má devastující účinky na zdejší drobnou obchodní síť. Jeho architektonické kvality jsou navíc podprůměrné, a co je ještě horší, urbanistické souvislosti nepříznivě determinují další využití okolního území.

A co je vůbec nejhorší, majitelé supermarketu Šantovka již léta usilují o to, aby mohli vedle, na hraně ochranného pásma památkové rezervace vystavět téměř osmdesát metrů vysoký obytný dům. Jeho silueta hrozí nevratným poškozením olomouckého panoramatu. Přes ztráty, které v minulých staletích Olomouc utrpěla zbořením řady kostelů a klášterů, si staré město dosud uchovává jedinečnou siluetu, jíž dominují radniční věž, kupole kostela svatého Michala, věže dómu svatého Václava a dalších sakrálních staveb.

Po tisíc let formovaná silueta tak podobně jako u řady jiných významných starobylých evropských měst víc než zřetelně ztělesňuje hierarchii hodnot, kde duch vládne nad hmotou. Kde obecné, tedy duchovní základy naší civilizace a symbol městské samosprávy, dominují nad partikulárním, v tomto případě nad zájmem zřetelně individuálním. Kde staletý řád dosud nepodlehl chaosu. Kde má pokora přednost před zpupností, kultura před nekulturností, právo před zvůlí.

V příštích dnech má městská reprezentace projednávat otázku výškových limitů v této lokalitě a řešit tak podobu siluety staré Olomouce. Těm, kteří o tom budou rozhodovat, je možné připomenout slova z Matoušova evangelia: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne.“