„My jsme měli v rodině tři emigračky,“ prohlásil před několika dny ve Sněmovně premiér Andrej Babiš, aby si konečně všichni uvědomili, že ani jako člen komunistické strany a spolupracovník Státní bezpečnosti neměl v předlistopadových poměrech snadný život. I on trpěl pod bolševickým jhem. A trpí dodnes. Ze snů jej už nebudí vzpomínka na tři emigračky, ale strach ze třetí rezignačky.

Z vlády se kvůli plagiátorství po třinácti dnech s ostudou poroučela Taťána Malá, za další týden ji následoval Petr Krčál a dnes hrozí, že stejný osud potká i Lubomíra Metnara. I v jeho případě totiž novináři zjistili, že závěrečnou práci z valné části opsal, aniž by se obtěžoval citovat použitou literaturu.

Jistě lze s povděkem kvitovat, že i v naší zemi platí základní pravidla politického provozu a politici nachytaní při podvodu opouštějí své funkce. Samozřejmě lze i nadále poukazovat na absurdnost vládních rošád s ohledem na skutečnost, že zemi řídí trestně stíhaný velkopodnikatel s cílem začlenit ji do holdingu. Celá plagiátorská kauza je ale především příležitostí pro diskusi nad neblahým stavem českého vysokého školství.

Odpovědnost za opsané závěrečné práce nesou i vysoké školy a jejich učitelé, kteří je vedli a oponovali. Bez systémových změn se absolventů, kteří si jako Malá, Krčál a Metnar neoprávněně zdobí jméno ze všech stran tituly a pak se hrnou do politiky, nezbavíme.

Hloubku problému dobře vystihl výrok vedoucí Metnarovy diplomové práce Dany Foriškové. „Vždycky každému říkám, že musí dávat odkazy. Jestli pochybil a nedodržel to, co jsem mu řekla, měl by rezignovat,“ prohlásila dnešní lidovecká místostarostka obce Příbor, jako by si neuvědomovala, že Metnarova zfalšovaná práce usvědčuje ze selhání i ji samu. Neboť to byla právě ona, kdo ji doporučil k obhajobě.

Případy ministrů Krčála, Metnara a ministryně Malé v obecné rovině poukazují na nezáviděníhodnou roli pedagogů v podmínkách nezvládnuté masifikace vysokoškolského vzdělávání. Ti nejenže mají za veskrze mizerné peníze učit studenty a vychovávat nové vědecké pracovníky, ale zároveň mají bádat, jezdit po konferencích a publikovat v domácích i zahraničních časopisech, aby nakrmili kafemlejnek.

Přestože všechny politické garnitury, co jich tu od listopadu bylo, říkají, že vzdělání je klíčem k budoucí prosperitě země a jako takové pro ně představuje prioritu z nejprioritnějších, vysoké školy zůstávají podfinancované. Chybí jim peníze na platy učitelů. Výše doktorandských stipendií je hluboko pod minimální mzdou. Jen studentů a práce přibývá.

Chce-li se ministr školství Robert Plaga vyhnout dalším trapným plagiátorským kauzám, musí si přiznat, že vysokoškolští pedagogové mohou ve stávajících podmínkách těžko vykonávat svou práci dobře a odpovědně. Měl by proto bezodkladně zavolat panu majiteli a říct: „Andreji, vyřešil jsem to. Přihodíme vysokým školám pár miliard a ty problémy s Malou, Krčálem a Metnarem se už nebudou nikdy opakovat.“