Španělsko se chystá „v nejbližší době“ přesunout tělo diktátora Francisca Franka z monumentálního mauzolea zvaného Údolí padlých (Valle de los Caídos). Ve středu to před Kongresem poslanců oznámil premiér Pedro Sánchez. Rozhodnutí zbavit poutní místo „nostalgiků“, jak jsou ve Španělsku přezdíváni příznivci zesnulého generála, Frankových ostatků, je jedním ze série kroků, kterými se chce nová socialistická vláda vyrovnat s obdobím kruté diktatury z let 1939-1975.

„Pokud tomu nic na poslední chvíli nezabrání, vyzvedneme v nejbližší možné době tělo diktátora Franka z Údolí padlých. Rány byly otevřeny už tolik let a přišel čas je zacelit. Naše demokracie bude mít symboly, které občany sjednocují,“ prohlásil Sánchez a dodal: „Země, která se dívá do budoucnosti, musí být smířena se svou minulostí.“

Památník vítězů

Údolí padlých, ležící jen několik kilometrů od slavného kláštera El Escorial, je vůbec největším pozůstatkem Frankova režimu v dnešním Španělsku. Součástí komplexu je sto padeást metrů vysoký kříž, obří podzemní bazilika a benediktinské opatství. Přestože má sloužit jako památník obětem krvavé občanské války (1936-1939) a do areálu byly přemístěny pozůstatky zhruba čtyřiceti tisíc lidí, jedná se především o památník frankistických vítězů a na jeho stavbě se podílely stovky politických vězňů. Vzhledem k tomu, že byl v bazilice pohřben sám generál Franco, se z monumentu brzy stalo „poutní místo“ jeho podporovatelů. Ročně ho navštíví na čtvrt milionu lidí.

„Naše země si nemůže dovolit symboly, které Španěly rozdělují,“ vysvětlil premiér Sánchez plán na vyzvednutí těla, které by mělo být umístěno vedle jeho manželky do rodinné hrobky na madridském hřbitově Mingorrubio. „Něco takového by bylo nepředstavitelné v zemích, jako je Německo nebo Itálie, které rovněž trpěly pod fašistickou diktaturou.“

Ze samotného Údolí padlých by se — slovy mluvčího Socialistické strany Oscara Puenteho — mělo stát „místo smíření a historické paměti pro všechny Španěly, nikoli apologie diktatury“. V praxi by to pravděpodobně znamenalo přeměnu památníku v muzeum, jak po tom dlouhá léta volá řada předních historiků. „Je potřeba vysvětlit jeho účel. Demokratické Španělsko nemůže připustit, aby [Údolí] zůstávalo uctívaným poutním místem ,“ domnívá se Joan María Thomas z katalánské Universidad Rovira i Virgili.

Otevírání minulosti

Přenesení diktátorova těla je možná nejviditelnějším, ale zdaleka ne jediným opatřením nové socialistické vlády v souvislosti s érou frankistické diktatury. Sánchezův kabinet plánuje například obnovit otevírání masových hrobů rozesetých po celém Španělsku — odhaduje se, že je jich dosud na dvanáct set — a identifikaci desítek tisíc obětí. Politickým vězňům by měly být zpětně vymazány záznamy v trestním rejstříku, zbývající symboly starého režimu, od názvů ulic až po památníky, mají být postupně odstraněny a Frankova rodina by měla přijít o šlechtický titul.

Vláda by zároveň ráda zakázala činnost organizací, jež se k Frankovi dosud otevřeně hlásí. Největší vliv mezi nimi má Nadace Francisca Franka, která od roku 1976 slouží k „šíření dědictví a díla“ muže, jenž je podle jejích představitelů zodpovědný za „nejdelší období míru a rozvoje, jakou kdy země zažila“. Organizace, jejíž dlouholetou předsedkyní byla diktátorova dcera Carmen (†2017), má v držení desetitisíce vládních dokumentů z doby Frankovy vlády a není jasné, kolik jich už zničila a kolik dalších skrývá před badateli a veřejností. V minulosti navíc bojovala proti odstraňování symbolů, opakovaně žalovala jeho kritiky včetně umělců a nyní stojí v popředí protestů proti přesunutí diktátorova těla z Údolí padlých. Na místě mimo jiné organizovala demonstrace stovek příznivců, žádá katolickou církev o zásah a ku příležitosti vojenského povstání z 18. července roku 1936 proti republikánskému zřízení dokonce vyzývá k „nové vzpouře“ vůči současnému režimu.

První kroky