Poznala jsem ji začátkem sedmdesátých let minulého století, v době, kdy vykonávala advokátní praxi v Hybernské. Bylo jí málo přes čtyřicet, byla půvabná a nadto chytrá a nadto pracovitá. Kombinace, která se často nevidí, a všechny důvody k tomu, aby byla alespoň lehce nafoukaná.

Ale opak byl pravdou. Přátelská, společenská a ochotná pomoci, kde bylo třeba a uznala-li to za vhodné. Ani nevím, kdy se mi dostalo té cti a mohla jsem si s ní tykat. Ostatně, i mně pomohla v tom, že jsem jako koncipientka mohla přejít z Loun do Kladna, čehož jsem si moc cenila vzhledem k bydlišti v Praze.

Mladí advokáti a koncipienti k ní vzhlíželi s respektem a mnozí s obdivem. Starší kolegové v poradně — prvorepublikoví advokáti, si jí vážili a brali ji za sobě rovnou.