Krajský soud v Brně ve čtvrtek po více než čtyřletém soudním sporu zamítl žalobu Lukáše Bureše proti Psychiatrické léčebně Brno — Černovice. Bureš se domáhal omluvy a finančního zadostiučinění za to, že ho v léčebně násilím přikurtovali na noc k posteli a způsobili mu tím nejen ponížení lidské důstojnosti a psychické utrpení, nýbrž i zranění rukou.

Evropský soud loni konstatoval, že jednání léčebny bylo nelidské a ponižující a v rozporu s právem. I přes tento jasný verdikt český soud odmítl uznat jakoukoli odpovědnost léčebny a poškozenému nepřiznal ani pouhou omluvu.

Liga lidských práv připomněla, že Lukáš Bureš se odvezení do léčebny předmětný večer roku 2007 nebránil, neboť se po nechtěném předávkování předepsanými léky necítil dobře a myslel si, že se mu tam dostane pomoci. Namísto toho se k němu zaměstnanci chovali hrubě a častovali ho nadávkami. Nakonec ho bez zákonného důvodu, tedy aniž by byl agresivní nebo ubližoval sám sobě, připoutali na mnoho hodin k posteli.

Podle soudkyně Dagmar Bastlové je však takové jednání v pořádku. K odůvodnění rozsudku řekla, že jednání léčebny nezasáhlo do důstojnosti žalobce, protože byl pod vlivem léků a nemohl kontrolovat své jednání. „Je to, jako by řekla, že lidé, kteří jsou nemohoucí nebo mají těžké postižení, nemají žádnou důstojnost, proto se k nim můžou zdravotničtí pracovníci chovat svévolně,“ uvedla Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv.

Štrasburský soud ve svém rozsudku řekl, že léčebna použila kurtování jako rutinní praxi, aniž by v případě neklidu pacienta nejprve vyzkoušela méně omezující prostředky. Podle Soudu v případě podezření na nelidské a ponižující zacházení musí zdravotnické zařízení prokázat, že jednalo správně. Člověk, který je v daném okamžiku v plné moci zdravotníků, nemá možnost kromě svého tvrzení a případných důkazů o způsobeném zranění předkládat jiné důkazy.

Naopak léčebna může pečlivě vést zdravotnickou dokumentaci nebo i pořizovat kamerové záznamy a prokázat tak, co se skutečně s pacientem dělo. V případě Lukáše Bureše byly k dispozici pouze nedostatečné písemné záznamy, s kterými bylo navíc následně manipulováno. Nebyla v nich ovšem ani zmínka o tom, že by žalobce po přijetí byl agresivní nebo že by ohrožoval sám sebe.

Podle Zuzany Durajové bylo soudní řízení vedeno v duchu předsudků soudkyně vůči Lukáši, který trpí duševní poruchou. Při výslechu Bureše, který proběhl až pět let po dané události, se soudkyně ptala například na jeho další hospitalizace, i když tyto informace byly pro dané řízení zcela irelevantní. Když si pak z důvodu časové prodlevy některé detaily noci Bureš nevybavoval, nařkla ho ze lživosti a psychické lability.

„Myslím, že se v rozhodnutí projevily obecné předsudky, které v společnosti vládnou vůči lidem s duševní poruchou, a to že tito jsou nevěrohodní, nebezpeční, nebo že si dokonce zaslouží, aby s nimi bylo zacházeno hrubě. Naopak, lidé s duševním postižením jsou mnohem častěji oběťmi násilí, tak jako Lukáš Bureš, než pachateli, takže by jim měla být poskytnutá zvýšená ochrana,“ uvedla Durajová.

Rozhodnutí soudu není pravomocné, v současné době advokát Lukáše Bureše připravuje odvolání i stížnost na postup soudkyně, neboť ta dokonce v rozporu s právními předpisy i běžnou praxí bránila právním zástupcům žalobce pořizovat zvukové nahrávky z jednání.