Mexičané jdou k volbám. Doufají v řešení rekordního násilí a korupce
František KalendaMexiko v neděli zažije nejrozsáhlejší a zároveň nejkrvavější volby ve své moderní historii. Přečtěte si, jaké problémy trápí obyvatele druhé největší země Latinské Ameriky a co je zač kandidát, který se nejspíš stane příštím prezidentem.
Mexiko čekají vůbec největší volby v moderní historii. Na 89 milionů oprávněných voličů — mezi nimi miliony prvovoličů — totiž bude v neděli rozhodovat nejen o osobě prezidenta a složení obou komor Kongresu, ale také o guvernérech v osmi státech nebo o místních zastupitelích v celkem třiceti státech federace.
Nejdůležitější jsou samozřejmě prezidentské volby, jejichž vítěz po šesti letech vystřídá Enrique Peña Nietu z Institucionální revoluční strany (PRI). Ten se podle mexické ústavy nemůže ucházet o znovuzvolení (ne že by měl vzhledem ke své rekordně nízké popularitě jakoukoli šanci). Prezident se v Mexiku volí pouze v jednom kole a vítěz bere vše, ať už je rozdíl mezi prvním a dalšími kandidáty jakýkoli; například Felipe Calderón v roce 2006 zvítězil nad letos potřetí kandidujícím Andrésem Manuelem Lópezem Obradorem o pouhých 0,6 % hlasů. Do Senátu i Sněmovny reprezentantů se pak volí kombinací poměrného a většinového systému.
Co trápí Mexičany?
Už několikáté volby po sobě řeší Mexičané víceméně stejná témata, přestože jejich vážnost je stále naléhavější. Dobře to ilustruje otázka násilí spojeného především s válkou vyhlášenou v roce 2006 drogovým kartelům výše zmíněným prezidentem Calderónem. Výsledkem dlouholetého konfliktu je rekordní počet násilných úmrtí: v loňském roce bylo v Mexiku zavražděno těžko uvěřitelných 29 tisíc lidí, přičemž jen v první polovině letošního roku už došlo k více než dvaceti tisíc vraždám.
Všudypřítomné násilí se projevilo i v samotné volební kampani, při které bylo od září zavražděno na 130 kandidátů. Mexiko nikdy nezažilo takové množství politicky motivovaných vražd, ve volbách před šesti lety pro srovnání došlo k jedné jediné. Mnohé z nich se navíc odehrávají vyloženě okázalým způsobem. Třeba poslanecký kandidát Fernando Purón byl zavražděn kulkou zezadu do hlavy ve chvíli, kdy si s ním shromáždění příznivci po debatě na půdě univerzity pořizoval selfie. Takovýto typ veřejných poprav bývá vykládán jako výhružka kandidátům, kteří by nechtěli spolupracovat s kartely, případně jako vyřizování účtů s osobami napojenými na konkurenční zločinecké skupiny.
S tím souvisí další problém, jímž je masivní míra korupce, sahající v politice od komunálu až do nejvyšších pater. Někteří politici v Mexiku jsou organizovaným zločinem „pouze“ upláceni, jiní jsou do kriminálních aktivit přímo zapojeni. Jen v posledních několika letech byli za zpronevěru stovek milionů dolarů, praní špinavých peněz a příjímání úplatků od kartelů v různých částech světa zadrženi a stíháni bývalí guvernéři státu Tamaulipas nebo Chihuahua. Javier Duarte, donedávna guvernér vraždami novinářů nechvalně proslulého státu Veracruz, se k obvyklým obviněním ze zpronevěry zodpovídá i ze zmizení desítek lidí, z nichž měli být někteří v tajných zařízeních předhazováni divokým zvířatům. Jeho předchůdce v úřadu Fidel Herrera měl pro změnu spolupracovat s kartelem Los Zetas.
