Před několika dny Poslanecká sněmovna v prvním čtení projednala kontroverzní návrh novely zákona o státní službě. Zájem věcně diskutovat nad předloženou novelou a riziky, která z ní vyplývají, mají ovšem v současné chvíli evidentně pouze některé poslanecké kluby.

Nepřekvapuje, že mezi těmito poslaneckými kluby není klub hnutí ANO. Vláda v demisi už od okamžiku předložení novely sleduje pouze jediný cíl, kterým je destabilizace státní správy a uvolnění možností, jak ovlivňovat složení nepolitického vedení úřadů.

Jaký dopad to může mít nejen na státní zaměstnance, ale prostřednictvím jejich práce i na ostatní občany, zřejmě není důležité. Zaráží spíše skutečnost, že ani poslanci KSČM — strany, která se obvykle zaštiťuje zájmy zaměstnanců a „obyčejných lidí“ — se věcné a faktické diskuse o návrhu nejen nechtějí účastnit, ale umožňují svými hlasy, aby byl co nejrychleji přijat.

Hnutí ANO bylo v době přijímání tohoto zákona součástí jak Poslanecké sněmovny, tak vládní koalice a jeho ministři či ministryně řídili některá ministerstva. Je tedy nanejvýš nedůvěryhodné, pokud předstírají, že až po podzimních volbách zjistili, jak vlastně zákon o státní službě funguje, co v praxi znamená oddělení politického a personálního vedení úřadu, jaké pravomoci má státní tajemník a jakým způsobem se obsazují místa představených.

Zároveň je ze strany vlády jako předkladatele velice zavádějící, pokud označí složitá výběrová řízení a náročná kritéria pro uchazeče jako jediný důvod, proč o státní službu není zájem a proč se tato oblast potýká s nedostatkem zaměstnanců. Předkládaná novela špatnou personální situaci nezachrání — je evidentní, že důvodů k ní existuje mnohem více, od nedostatečné kompenzace zvýšených požadavků zákona přes nízké platy, složité a stále se měnící agendy, opakované dehonestace úředníků až po stav pracovního trhu.

Důvěru nebudí ani tvrzení, že Evropská komise nemá s materiálem problém a jde jí jedině o to, aby zákon reálně fungoval. Oficiální vyjádření Evropské komise ani jejích orgánů přitom vůbec není k dispozici.

I ve Sněmovně zaznělo postesknutí, jak je těžké řídit úřad, když si jeho vedoucí nemůže přivést své lidi. Princip oddělení vedení úřadu od politické reprezentace byl přitom v územně samosprávných celcích zaveden již před řadou let. A není známo, že by po každých komunálních volbách tyto úřady kolabovaly proto, že nový starosta, primátor nebo hejtman v nich okamžitě nemá „svoje lidi“.

Jako snahu co nejvíce minimalizovat odbornou a věcnou diskusi nad novelou zákona o státní službě lze vnímat i skutečnost, že i přes několik návrhů nebyl materiál přikázán k projednání žádnému jinému výboru než ústavně právnímu, a to ani výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Ani před tímto hlasováním neproběhla relevantní diskuse o tom, kdo vlastně by měl takto zásadní návrh projednat a z jakých hledisek. Nezbývá tedy než doufat, že materiálu věnuje patřičnou pozornost alespoň garanční výbor, a to odbornou i politickou.

Dosavadní příprava a projednávání novely zákona o státní službě je tedy nanejvýš názornou ukázkou toho, jak si hnutí ANO představuje demokracii a politickou práci — co nejméně řečí, co nejrychleji dosáhnout vytyčeného cíle. Neberou se ohledy na zájmy vlastních zaměstnanců a nelze si dělat iluze, že se budou — ať už v tomto, nebo v jiných případech — brát příliš velké ohledy na zájmy ostatních občanů.