Z Myanmaru přicházejí zprávy o dalším násilí vůči menšinám. Vedle dříve dokumentovaných útoků tamní armády na muslimské Rohingy, které neustaly ani po faktickém nástupu laureátky Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij do čela státu, stojí zatím mimo pozornost světové veřejnosti násilí proti obyvatelům státu Kačin na severní hranici s Čínou.

Po ukončení britské koloniální nadvlády a vyhlášení nezávislého státu (tehdy pojmenovaného Barma) zaručilo federativní uspořádání etnickým a náboženským menšinám rovnost před zákonem s většinovým obyvatelstvem a právo na sebeurčení. Když se však v Myanmaru roku 1962 chopila moci vojenská junta, zformovala se Kačinská nezávislá armáda a propukl ozbrojený konflikt, který trvá do současnosti.

Kačin má přibližně 1 600 000 obyvatel etnicky příbuzných Tibeťanům a v zemi většinovým, buddhistickým Barmáncům. Díky úspěšné misii kazatele Adonirama Jundsona z počátku 19. století se Kačjinové (zvaní též Ťingpchové) stali zřejmě jediným dominantně baptistickým etnikem na světě. Tato křesťanská denominace je sice rozšířená na všech světadílech, s výjimkou USA je však všude výrazně menšinově zastoupená.

Útoky na menšiny pokračují

Myanmarská armáda pokračuje v násilí vůči etnickým a náboženským menšinám i poté, co připustila parlamentní volby a umožnila, aby se Su Ťij držená v létech 1989-1995 v domácím vězení stala státní poradkyní, tedy de facto hlavou státu; pozici prezidentky totiž podle ústavy nemůže jako osoba narozená mimo Myanmar zastávat.