Vlády Barmy a Bangladéše se usnesly na předběžné dohodě, na jejímž základě by měla být umožněna repatriace statisíců uprchlíků z muslimského etnika Rohingů, které vyhnalo v srpnu a září z Barmy násilí v jejich domovském Rakhinském státě. Úmluvu avizovaly obě strany 23. listopadu. Podle agenturních komentářů se tak začíná situace kolem Rohingů po čtvrt roce konečně zlepšovat.

Svoje domovy v Barmě opustilo nakonec přes 620 tisíc lidí, z nichž neúměrná většina připadá na ženy a děti. Hlavním důvodem byl postup barmské armády a buddhistických milic, které vyrazily na konci srpna na tažení proti rohingským povstalcům poté, co tito napadli řadu policejních stanic. Armáda a milice přitom spojily vlastní protipovstaleckou operaci s „likvidací povstaleckého zázemí“: vypalováním rohingských vesnic a zabíjením těch, kdo nestačili nebo nechtěli utéci.

V Barmě-Myanmaru zůstala v důsledku méně než polovina původní rohingské populace. Na půl milionu vyhnanců dnes živoří u bangladéšských hranic v tíživých podmínkách improvizovaných stanových městeček, která vyrostla kolem přeplněných uprchlických táborů. Dalších zhruba 120 tisíc Rohingů zůstává vnitřně vysídlených.

Ústní svědectví a zprávy z Rakhinského státu hovoří o likvidaci celých vesnic, vraždách i cíleném znásilňování žen barmskými vojáky a bojůvkáři. Vysoký komisař OSN Zajd al-Husajn označil akce barmské armády za „učebnicový případ etnického čištění“.

Ještě nic nekončí

Navzdory relativnímu uklidnění situace v posledních týdnech lidskoprávní organizace varují, že ještě zdaleka není konec. Rohingové se často nemají kam vrátit, protože jejich sídla byla srovnána se zemí. Barma navíc odmítá z násilností vyvodit odpovědnost, a panují tak pochybnosti, zda je i vzhledem k panující atmosféře štvavé islamofobie schopná zajistit navrátilcům bezpečnost. Mezi pracovníky OSN zaznívají dokonce obavy, že by Rohingy mohla čekat nucená internace.

Návrat chce Barma navíc umožnit jen těm, kteří budou schopni dokázat, že byli dříve obyvateli státu. To je však podle nedávné zprávy Amnesty International pro velkou část Rohingů takřka nemožné. Nejen proto, že mnozí přišli na útěku o veškeré doklady. Ještě více komplikuje situaci fakt, že Barma vytrvale odmítá uznat Rohingy za vlastní národnostní skupinu.

O Rohinzích se Barmě hovoří často jako o Bengálcích a bývají považováni za ilegální imigranty z Bangladéše, přestože v Rakhinském státě žijí už nesčetně generací. V důsledku je jim upíráno občanství i přístup k řadě základních veřejných služeb, včetně toho, že barmské úřady nechtějí zanášet nově narozené rohingské děti do matrik.