Vždyť jsme skoro jako oni
Lukáš JelínekPřestože si ČSSD zakázala spolupráci s hnutím SPD, na komunální úrovni to neplatí a v některých městech je již spolupráce s extremisty realitou. Byť jde spíše o kalkul než ideologii, tato hra s ohněm se může ČSSD krutě nevyplatit.
Možná se to uprostřed debat o příští vládě nezdá, ale pro sociální demokracii existuje ještě jedno vážnější riziko než spolupráce s ANO a jeho trestně stíhaným lídrem Andrejem Babišem. Je jím koketování s krajní pravicí i její rétorikou.
Na nedávném zasedání ústředního výkonného výboru si ČSSD zakázala spolupráci s hnutím Svoboda a přímá demokracie. Návrh vzešel z platformy „Lepší ČSSD je možná“. Tu netvoří pověstná pražská kavárna či dienstbierovský hlouček v sociální demokracii, nýbrž řadoví členové strany z různých míst republiky, kteří si prostě jen myslí, že ČSSD by měla být autenticky, ba razantně sociální, nikoli nacionální.
Hamáčkovu vedení se tato iniciativa hodila. Oranžoví se bojí Babišovy koaliční nevěry, nebo dokonce budoucího úprku ANO k SPD, a tak po partnerské družině chtějí, aby zpřetrhala své vazby s okamurovci a stvrdila to jejich odvoláním ze sněmovních funkcí. Sami jdou svojí deklarací příkladem.
Byl to svého času M. Zeman, který - v honbě za voličskými hlasy - o fašistoidních sládkovcích blahovolně prohlásil, že jsou to přece jenom "trochu zdivočelí sociální demokraté". A zřejmě si sám v tu chvíli neuvědomil, že v tom případě by musel platit i sylogismus opačný: že totiž sociální demokraté jsou jenom poněkud umírněnější (polo)fašisté.