Kardinál Jean-Louis Tauran, prefekt Papežské rady pro mezináboženský dialog, minulý týden navštívil Saúdskou Arábii. Setkal se s tamním králem, absolutistickým vladařem v zemi bez ústavy, parlamentu a bez deklarovaných občanských svobod, Salmánem bin Abd az-Azízem.

Setkání politických a náboženských představitelů na vysoké úrovni navazuje na návštěvu kardinála Béchary Butruse Raïho, patriarchy maronitů, tedy jedné z východních církví syrské tradice, která mimo jiné na islámském a arabizovaném Blízkém východě uchovávala syrský jazyk a syrskou kulturu. Od 12. století je tato církev součástí římskokatolické struktury a postupně ztratila svou východní identitu.

V březnu Saúdskou Arábii navštívil rovněž Justin Welby, nejvyšší pastýř Církve Anglie a čestný reprezentant světového stomilionového společenství anglikánských, respektive episkopálních církví. Již roku 2008 se pak Salmanův předchůdce král Abdulláh setkal s papežem v Římě.

Mezináboženský dialog

Tématem setkání kardinála Taurana s králem Salmanem mělo být pokračování mezináboženského dialogu mezi oběma vyznáními. V římskokatolické církvi se tato otázka otevřela roku 1965 na konci II. vatikánského koncilu, když bylo přijato prohlášení o vztahu církve k mimokřesťanským náboženstvím pod jménem Nostra aetate a vznikl Sekretariát pro nekřesťany, dnešní Papežská rada pro mezináboženský dialog. Ve zmíněném dokumentu je islámu věnována pasáž připomínající historické rozepře, konstatující shody ve víře a vybízející k překonávání bariér a ke společné práci pro dobro lidstva.

Vzhledem k tomu, že na saúdskoarabském území leží Mekka, odkud pocházel Muhammad a kde se nachází posvátná Ka'ba, a také Medina, kde vznikla první islámská obec, se zdejší panovníci pokládají za strážce svatých míst islámu. V tomto ohledu obdobně jako papežové v sobě spojují moc politickou a náboženskou.

Saúdská Arábie však byla dosud uzavřena kontaktům s jinými náboženstvími. V zemi je zakázán projev jakéhokoli jiného vyznání než islámu a na dodržování přísného výkladu jeho předpisů dohlíží náboženská policie. Saúdská Arábie je v tomto smyslu zrcadlovým obrazem Vatikánu. Obě země jsou zřejmě jediné konfesně čisté státy na světě.

Měnící se Saúdská Arábie

Tento přístup se podle všeho může změnit s nástupem prince Muhammada bin Salmána, který se stal minulý rok následníkem trůnu v Saúdské Arábii. Korunnímu princi se připisuje snaha omezit závislost království na ropě, ale také omezení moci náboženské policie a reformy směrem k umírněnější podobě islámu. Kontakty se zástupci křesťanství — a případně i jiných náboženství — k tomuto posunu patří.

Při sledování opatrného sbližování si budou religionisté a snad i politici všímat, jde-li o mezináboženský dialog, který předpokládá rovnost zúčastněných stran a preferenci poznané pravdy před loajalitou. Posuny v římskokatolické církvi spojované s pontifikátem papeže Františka a očekávaná generační změna v Saúdské Arábii by nasvědčovaly alespoň přiblížení k této variantě vztahů.

Odborníci však vedou v patrnosti i variantu, že půjde spíše o podobu styků, jíž se v analogii k evropské historické události z roku 1815 říká Svatá aliance. V takovém případě by šlo o pragmatické spojenectví největší náboženské organizace světa s absolutistickou formou vlády s režimem, který není svým výkladem náboženství příliš vzdálený upadajícímu „Islámskému státu“. Pouze s tím rozdílem, že Saúdská Arábie je významným obchodním partnerem a strategickým spojencem Západu v regionu.