Média v průběhu ledna přinesla několik rozhovorů s bývalým pražským primátorem Tomášem Hudečkem. Hlavním tématem byly rostoucí náklady na bydlení a důvody, které k tomu vedou. Za hlavní příčinu neutěšeného stavu označuje fakt, že součástí pražské koalice jsou Zelení. Žádné konkrétní kroky ani fakta ovšem neuvádí, zato dojmy se nenápadně mísí s doložitelnou lží.

Když se podíváme na zveřejněná data a oficiální dokumenty z období 2011—2014, tedy období, kdy byl Tomáš Hudeček ve funkci, zjistíme, že současná obtížná dostupnost důstojného bydlení je ovocem praktické politiky, kterou provozovala TOP 09 s podporou ODS.

Nulová výstavba obecního bydlení

Tomáš Hudeček si při přípravě nového strategického plánu nechal zpracovat analýzu slabých a silných stránek města, a tudíž měl k dispozici informace, že kromě neúměrně dlouhých povolovacích procesů je velkým problémem i již několik let stagnující obecní výstavba. Podporu dostupného bydlení byste ovšem za jeho vlády hledali marně. Programové prohlášení z roku 2011 sice slibuje že „vytvoří koncepci bytové politiky s důrazem na řešení sociální problematiky v souvislosti s dopadem deregulace nájemného“, žádný takový dokument ale v minulém volebním období nevznikl.

V rozpočtu hlavního města v letech 2011—2014 najdeme takřka nulové investice do rozvoje obecního bytového fondu. Zatímco v roce 2010 byly kapitálové výdaje hlavního města v oblasti bydlení alespoň 20,4 milionu, v roce 2013 to bylo pouhých 132 tisíc. Až současná koalice se postarala o restart výstavby obecních bytů a v roce 2017 investovala již 72 milionů korun.

Zemětřesení v oblasti stavebních předpisů

Leckdo by mohl může namítnout, že TOP 09 i ODS zastává přístup, že byty jsou zboží jako každé jiné a o jejich dostatek a cenovou dostupnost se má postarat volná ruka trhu. I v tomto ohledu ale Hudečkova vláda selhala.

Příprava desítek soukromých rezidenčních projektů byla pozastavena nebo v oněch letech vůbec nezačala kvůli obrovským zmatkům při schvalování nových stavebních předpisů. Ty Hudeček těsně před volbami nechal schválit v podobě, kterou ministerstvo pro místní rozvoj následně pro jejich legislativní nedostatky i pro chyby v procesu schvalování zrušilo. Náprava trvala skoro dva roky.

Územní plán v koši

To ale nebyl jediný klacek pod nohy soukromým stavebníkům. Větší počet bytů se nestaví také proto, že v období 2011—2014 se téměř zastavily práce na odstraňování stavebních uzávěr v takzvaných velkých rozvojových územích. Všechno měl totiž vyřešit zbrusu nový územní plán. Tomáš Hudeček v květnu 2012 zastupitelstvu i veřejnosti slíbil, že nový plán bude schválen za necelé čtyři roky, nejpozději do konce roku 2015.

Těžko říci, zda to tehdy byla účelová lež, nebo jen důsledek nezkušenosti a neznalosti zákona. Ani na konci roku 2014 (tedy v době, kdy měl Tomáš Hudeček situaci plně pod kontrolou), nebyl návrh nového územního plánu ani zveřejněn a jeho veřejné projednávání bylo zcela v nedohlednu. Harmonogram přípravy územního plánu schválený zastupitelstvem byl v troskách.

S exprimátorem se shodnu ve dvou věcech: Situace v oblasti dostupnosti bydlení není dobrá a politické vedení města má v popisu práce zavádět natolik účinnou bytovou politiku, aby mohli v Praze žít lidé nejen s nadprůměrnými příjmy.

Mezi projektem, povolením a realizací uplyne u velkých projektů často skoro jedno desetiletí. Dnes město i developeři chystají projekty, u kterých se budou stříhat pásky až třeba přespříští volební období. Vyjednáváme dnes o zástavbě tak rozsáhlých území, jako je Smíchovské nádraží nebo Rohanský ostrov — s důrazem na kvalitu urbanismu, mix funkcí a sociální pestrost. Napravování chyb našich předchůdců ale bude trvat ještě dlouho.