V České republice narazíte spíše na rytíře Jedi než na uprchlíka. V loňském roce jsme přijali pouhých dvanáct běženců, zatímco k náboženské sektě popkulturního fenoménu Star Wars se při sčítání lidu roku 2011 přihlásilo 15 070 obyvatel.

Přesto je zásadním tématem prezidentských voleb právě migrační krize. A to nejen u nás. Ve Spojených státech — na kontinentu uprchlíků — se předloni dostal do čela země národovec Donald Trump se svým velkolepým plánem na „druhou čínskou zeď“. U nás v prvním kole voleb Mirek Topolánek ze svých plakátů prohlašoval, že není ani vítač, ani kývač. Volební billboardy vytvořené příznivci současného hradního pána Miloše Zemana zase v druhém kole bez zdráhání hlásají: „Stop imigrantům, stop Drahošovi“. Populistická hesla, která mají sílu vyhrát Zemanovi volby. Ve druhém kole se bude hrát o nerozhodnuté voliče a tekutý hněv vylitý na hlavy „nepřizpůsobivých“ zatím málokdy zklamal.

Mezi vítači a národovci

Mezi „vítači“ a národovci se snaží s lehkostí krasobruslaře dojet ke zdárnému vítězství profesor Jiří Drahoš. Nechce si proti sobě poštvat příznivce Michala Horáčka a Marka Hilšera, kteří by mu mohli dát hlas. Zároveň si nedovoluje vystoupit proti nerozhodnutým národovcům. Na jednu stranu se tak přiklání k solidaritě: „Přijmout tady nějakých 2600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém.“ Na straně druhé hraje podle populistických not: „Kvóty jsou špatně, je třeba ochránit hranice EU.“ Na rozdíl od Zemana se Drahoš výrazně nekloní ani na jednu stranu. Jenže právě snaha zalíbit se všem by pro něj mohla být ve výsledku ošidná.

Divná doba, kdy se nadává těm, kteří se nedostatečně vymezují proti soucitu. Už nyní Drahošovi někteří spílají do zednářů. Vždyť členem zednářské lóže byl i Franklin Delano Roosevelt, nejdéle působící americký prezident, významná osobnost dvacátého století a humanista, který za druhé světové války ustavil The War Refugee Board. Zachránil tak na stovky životů. Zednář a „vítač“ i navzdory svým sociálním a humanitním krokům — anebo právě díky nim — obsadil prezidentské křeslo celkem čtyřikrát. Ostatně jeden z jeho výroků zní: „Trocha smělosti má větší cenu než tuna opatrnosti.“

Rooseveltova slova by mohla být radou humanisty minulosti humanistovi přítomnosti. Pokud Jiří Drahoš vyhraje, měl by co nejdříve změnit kurs a aktivně proměňovat kulturu, na jejímž ultrakonzervativním směřování se nyní z taktických důvodů podílí. Nebude to snadné, ale jak zpívá Bob Dylan: „Každý musí bojovat, aby byl svobodný.“